Nositelé dubového listu

15. října 2017 v 21:48 | turkey

Nositelé dubového listu

autor: John Flanagan
překlad: Zdena Tenklová
počet stran: 311

Po necelých třech týdnech, kdy hřejivá tráva konečně propustila Willovu mysl ze svých spárů závislosti, nastává obleva. Obleva znamená příchod lovících Skandijců do hor a Skandijci znamenají pro dva uprchlé otroky nebezpečí. Proto budou muset brzy odejít z chaty, přestože Will je stále dost zesláblý. Ve stejný den jde Evanlyn zkontrolovat Willem vyrobená oka, do kterých poslední týdny chytali drobnou zvěř. V prvním oku je sice zvířátko polapené, avšak železná ruka, která znenadání popadne Evanlyn, jí říká, že ten pták není jediný, co bylo polapeno…

Ragnak znovu pošle Eraka Hvězdce, aby vybral v jedné vesnici na východě daně, které dosud nedorazily. Eraka to sice vůbec netěší - zvlášť když zřejmě bude muset cestovat na koni - tento způsob přepravy Skandijci vyloženě nesnáší, ale proti vašemu vládci toho nejde moc namítnout. Zato Will by si teď pořádného koně přál: poněvadž se Kasandra nevracela příliš dlouho, vydal se za ní (poníka raději nechal u chaty), našel její stopy a i stopy ještě někoho dalšího, se kterým očividně bojovala, ale prohrála. Sleduje jejich stopy, avšak není vůbec v dobré kondici a musí často odpočívat.

Evanlyn unese nějaký bezohledný jezdec a vezme ji k němu do tábora jemu podobných menších ozbrojených mužů s koni podivně podobnými Cukovi. Evanlyn z jejich reakce pozná, že ze zajatkyně nejsou zrovna nadšení, a přivážou ji ke stromu.

Halt a Horác se chystají přejít průsmyk z Teutlandu do Skandie, a Halt si proto (přes Horácův nesouhlas) připraví padělanou pečeť galického krále. Pečeť však není třeba, vlastně je zcela zbytečná, protože všichni Skandijci v průsmyku jsou mrtví. Zastřeleni šípy, které podle Halta patří Temudžajům, bojovníkům z východních stepí. Halt sleduje stopy průzkumného oddílu Temudžajů, který se oddělil od hlavní skupiny a pronikl do Skandie (už v zimě Evanlyn spatřila právě jezdce z jednoho takového oddílu). Ze stop pozná, že je někdo pěšky sledoval dřív než oni, ale hraničář na rozdíl od Cuka, který se začne chovat jako pominutý, nepozná, že to byl jeho učeň…

Naprosto vyčerpaný Will se dle stop dostává až do tábora únosců jeho kamarádky. Nemůže ji však osvobodit - pouze s loveckým lukem, který se zdá oproti těm temudžajským úplně maličký. Vidí další roztržku mezi Evanlyným únoscem a velitelem skupiny. Temudžajové totiž zajatce nepotřebují, spíš naopak - mohou je prozradit - a ten, který unesl Evanlyn, to udělal jenom z rozmaru, aby svého velitele dopálil. A velitel se té dívky chce nyní zbavit, ne že by snad cítil nenávist, pouze lhostejnost - nikdo kromě Temudžajů samotných podle nich nemá cenu. Will mužíka s napřaženou šavlí ženoucího se k Evanlyn střelí do ruky a pozornost Temudžajů se obrátí na něj. V tu chvíli začnou únosci padat pod náporem přesných střel, které vyslala malá postava v šedozelené pláštěnce… Poslední Temudžaj se pokusí zabít Evanlyn, jenže ho včas omráčí Horác. A tak se přátelé, učni a učitelé po necelém roce znovu setkávají…

Navzájem si sdělí, co za tu dlouhou dobu zažili, a Halt se také podělí se svými obavami ohledně Temudžajů. On sám tyto bojovníky dobře zná (jeden čas s nimi bojoval, kdy se dozvěděl o jejich dvakrát zahnutých lucích, ale hlavně o jejich vycvičených konících - několik jich následně "koupil," ale dá se to tak nazvat, když s cenou druhá strana nesouhlasila?; všichni hraničářští koně vlastně pocházejí z tohoto chovu), zná jejich taktiku a ukázněnost v boji, a proto se obává o Skandijce. Protože pokud se Temudžajové rozhodli zaútočit na Skandii (a jediným rozumným vysvětlením by bylo, že od nich chtějí získat lodě, aby se mohli přeplavit až do Araluenu), tak mořští vlci nemají šanci. Nikdo, kdo se Temudžajům postaví, nemá šanci - ještě nikdy neprohráli…

Na cestě - Halt chce své svěřence odvést do Teutlandu a pak se vrátit a zjistit, co mají Temudžajové za lubem - je obklíčí Skandijci, naštěstí je to Erak, který nalezl mrtvé v průsmyku a také sledoval jejich stopy. Halt mu poví o Temudžajech a oba sledují zajatého bojovníka, kterého nechali uprchnout. Erakovi do nenápadného plížení hraničářů něco chybí, takže není divu, když si je před obrovským táborem Temudžajů - jsou jich tisíce - všimnou. Díky Haltovi uniknou, avšak sám hraničář ví, že už je pozdě, aby Willa, Evanlyn a Horáce převedl přes průsmyk, aniž by si jich Temudžajové všimli, a také to, že Skandijci a jejich boj bez taktiky jsou pro Araluen rozhodně menší zlo než ukáznění a smrtonosní Temudžajové. Rozhodne se Skandijcům pomoci a s - na Erakovi vynuceným - slibem, že se jim nic nestane, se všichni vydávají do Hallasholmu za Ragnakem.

Ragnak není tak bláhový, aby si myslel, že Temudžaje dokáže přemoci skandijská obvyklá taktika - jako jednotlivci se vrhnou mezi nepřátele a mlátí kolem sebe sekerou hlava nehlava - a tak poměrně snadno souhlasí s tím, aby se Araluenec ujal vymýšlení plánu. Zatímco Halt s Erakem vyšlou skupinu Skandijců, aby svými nájezdy zpomalili postup temudžajské armády, která dosud putovala nehlídána, poněvadž očekávala - a nebýt přítomnosti Halta, správně - že Skandijci se na ně bezhlavě vyřítí až u Hallasholmu, Will získává cvičením s lukem zpět svou ztracenou přesnost a rychlost. Halt mořským vlkům představí temudžajskou účinnou taktiku - Temudžajové se skvěle dorozumívají pomocí signalizace s praporky, útočí v malých oddílech (ulanech, každý se skládá z 60 bojovníků), první útok je však falešný: po chvíli boje předstírají úprk, ale ne tak rychlý, aby je nepřátelé nemohli pronásledovat; když už je jich vylákáno z chráněného území dostatek, Temudžajové je obklíčí a postřílí…

Halt nachází příhodné místo na střet, kde budou Skandijci ve výhodě, a do boje postrádá snad jen lučištníky. Temudžajové jsou sami vynikající střelci (navíc jsou mezi nimi kajdžinové, odstřelovači, kteří zabíjí nepřátelské velitele), avšak na odpor stejnou zbraní nejsou zvyklí. Šípy by byla velká výhoda, jenže Skanijci s lukem vůbec neumí. Nakonec to však vyřeší Will: učí asi stovku otroků (jimž a jejím rodinám slíbí svobodu) střílet z luku (ty mu spolu s šípy poskytl Erak - jedna z kořistí), aniž by oni sami museli vyhodnocovat vzdálenost - pouze se naučí napnout luk několik různých poloh, které následně udá Will. To bohatě na střílení na početnější skupinu stačí.

Mezitím se Evanlyn cítí zcela zbytečná (Horác trénuje s mečem a Will se svou posádkou a navíc se chová ublíženě, poněvadž žárlí na Horáce), a tak pronásleduje podezřele se chovajícího Slagora až na jeho loď. Ta však náhle vypluje. Když Horáce a Willa spojí strach o Duncanovu dceru a její nepřítomnost, jdou spolu za Haltem, kde se jejich obavy rozplynou - Evanlyn je zpět. A během neočekáváné plavby se dozvěděla několik životně důležitých věcí: Slagor zradil Skandii, spolčil se s Temudžaji a chce 150 jejich válečníků převést na lodích, aby Skandijcům vpadli do zad… Jen několik chvil po zjištění této zrady si je nechá k sobě předvolat oberjarl Ragnak - nějak se dozvěděl, že Evanlyn je ve skutečnosti princezna Kasandra…

Slagor to násilím vypáčil z její bývalé služebné a Evanlyn svou identitu sama přizná, aby ji už dál netýral. A teď, místo, aby řešili Slagorovu zradu (v tu by teď nikdo neuvěřil, neboť by to vypadalo, jako by se ho chtěli pouze zbavit), musí řešit dva sliby, které stojí proti sobě: Ragnakova přísaha vallům a Erakův slib bezpečí. Nikdo si nepřeje, aby se dva nejvyšší vůdci země teď před bitvou zabili navzájem a Halt nabídne řešení: Ragnakova přísaha není vázaná časem, může počkat až po problémech s Temudžaji a tímto odkladem se může mnoho vyřešit - smrtí účastníků a - což oberjarlovi samozřejmě neřeknou - na Evanlyn bude po bitvě čekat Erakova loď, aby ji ihned odvezla pryč. Pak nadnesou Slagorovu zradu a díky Slagorově vystrašené reakci a Willově nápadu Ragnak svolí, aby se pro Temudžaje vydala jiná loď, která by tak mohla potvrdit, že je v tom Slagor zapletený (Erak už poslal svého věrného přítele Svengala, aby se zbavil dvou vlčích lodí, které tam Slagor poslal). Tudíž se Erak, Halt a Borsa - jako nestranný svědek - vydávají s loděmi za Temudžaji, které tam opravdu najdou, Borsa potvrdí Slagorovu vinu a Skandijci se těch sto padesáti bojovníků jednoduše zbaví - vysadí je na jednom ostrově…

Will se svými lučištníky pilně cvičí, zapojuje se i Horác, který dává rozkazy štítonošům, co budou lučištníky chránit před odvetnou palbou, a sám chrání Willa, a nakonec i Evanlyn. Ta Willovi říká, kdy už jsou jeho muži připravení k palbě, Will na to totiž nemá čas - tedy nebude mít čas, vždyť musí sledovat nepřítele, luk, vzdálenost a i odstřelovat temudžajské odstřelovače. Všichni se zlepšují, ale dochází jim čas - Temudžajové dorazili…

Šest tisíc Temudžajů na koních proti dvěma necelým dvěma tisíců Skandijců. Haltova předpověď chování Temudžajů byla správná, avšak při řízeném ústupu přijdou oni sami o pár stovek bojovníků. Veliteli Temudžajů generálovi Chazkamovi je jasné, že za zcela "neskandijské" chování Skandijců může nějaký hraničář, a musí přejít k útoku jednotlivých ulanů, které se snaží napadnout Skandijce, postřílet jich co nejvíc a najít slabé místo v obraně. Vyšlo by jim to, nebýt překvapení, které jim přichystal Will. Jejich salvy rozvrátí hned několik ulanů, a tak na ně pošle všechny kajdžiny… Ze začátku je to pro Willovy lučištníky problém - už nemohou pálit salvy, protože by v těch okamžicích, kdy nejdou krytí šípem, přišli pravděpodobně o život - avšak nakonec se s nimi vypořádá sám Will a poslední salva a přeživší kajdžiny, nezvyklé na odpor, zažene na útěk. Jenže mezitímco odstřelovači zaměstnávali lučištníky, Temudžajové prorazili skandijskou obranu. Chazkam navíc dává poslední šanci jeho mužům a pošle jeden ulan, aby se zbavil lučištníků tak netypických pro boj Skandijců. Ačkoli by stále mohl s přehledem vyhrát, ještě větší ztráta jeho mužů by znamenala problémy s dlouhým návratem do dalekých stepí.

Temudžajové nechtějí prohrát a probijí se až k pravému křídlu s nechráněnými lukostřelci. Erak, který teď místo běsnícího oberjarla velí, jim pošle na pomoc pouze Ragnaka a jeho dvanáct sekerníků. Ale třináct rozzuřených obrovitých Skandijců se sekerou určitě není "pouze," útočníky, kterými teď čelili jen Will, Horác a Evanlyn (lučištníci buď zemřeli, nebo prchli), rozmetali. Sám oberjarl Ragnak však kvůli nespočtu zranění padne… Zatím Erak s levým křídlem zaútočil na Temudžaje z boku. Generál Chazkam přihlíží dalším ztrátám, tak rád by se pomstil! Přesto nechá zavelet na ústup a Temudžajové prchnou…

V Hallasholmu nastávají dny oslav, hodování, pití a truchlení nad ztrátou oberjarla, což v případě Skandijců taky znamená hodování a pití. Rodiny lučištníků jsou podle slibu propuštěny, Will dojde pro stále živého poníka k horské chatě a koná se též volba oberjarla, kterou docela překvapivě vyhraje Erak. Mít ve vedení nepřátelské země přítele je pro Araluen jistě dobrá zpráva. Halt (vlastně araluenská princezna) s novým oberjarlem podepíše smlouvu - poskytne Skandii na pět let tři sta araluenských lučištníků (poněvadž Temudžajové tady rozhodně ještě neskončili) a během té doby Skandijci na Araluen neprovedou žádný veliký vpád. Erak jako vládce Skandie bude muset zůstávat v Hallasholmu, ale během své poslední plavby odveze své přátele - Kasandru, Willa, Horáce a Halta - zpět do Araluenu. Zpráva o jejich příjezdu předběhne i jejich loď, takže před hradem na ně čeká už celý houf lidí i s králem Duncanem. Všichni se radostně vítají, všichni až na Halta, který se bojí vystoupit na svou milovanou zem - do konce jeho vyhnanství zbývají ještě tři týdny. Erak pro něj požádá o mimořádnou milost a král Duncan mu s největší radostí vyhoví…

Později, kdy už skandijská loď už dávno odplula, se koná hostina na oslavu návratu princezny. Při této příležitosti je Horác - aby napravili to, že Horác se v Galice vydával za rytíře řádu Dubového listu - předčasně pasován na rytíře a navíc jmenován členem araluenské královské gardy, elitní jednotky střežící hrad Araluen. Willovi Duncan nabídne stát se poručíkem královských průzkumníků, avšak Will stejně jako v minulosti lákavou nabídku odmítne - vždyť chce být hraničář! Kasandra, která o to otce požádala, aby jí byl Will stále nablízku, se svému kamarádovi od té doby neukáže, neboť cítí, že se jí Will vzdálil ještě víc než kdy dřív (po příjezdu do Araluenu se k ní začal chovat rozpačitě - nedokázal překlenout to, že ona je samotná princezna). Na hradě zůstává alespoň s Horácem, který s ní dokáže mluvit normálně, zatímco se Will s Haltem vrací na hrad Redmont…


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama