Ledová země

19. února 2017 v 11:13 | turkey

Hraničářův učeň: Ledová země

autor: John Flanagan
překlad: Zdena Tenklová
počet stran: 283

Will a Evanlyn jsou stále zajatci Skandijců na vlčí lodi jarla Eraka. Pouhých několik hodin od dosažení mysu Bezpečí, kde by byli opravdu v bezpečí před bouřemi, se jedna strašná strhne. Loď proti její drtivé síle nemá ani s takovým kapitánem jakým je Erak šanci, a proto se nechá několik dní, několik pro dva Araluence na palubě skutečně ošklivých dní, hnát na opačnou stranu. Jakmile se dostávají konečně do Bílého moře, kvůli zdržení - je už pozdě, období letních bouří začalo - Vlčí vítr zakotví na ostrůvku Skorghijl, kde - což Willovi opravdu nevadí - musí přečkat několik týdnů, než se Bílé moře uklidní natolik, aby mohli dorazit do Skandie.

Halta štve, že zbytečně ztrácí čas: měl by splnit slib a jet zachránit svého učně a místo toho musí pronásledovat falešné Foldary. Foldar byl totiž Morgarathův důstojník a je jediný, který se stále toulá po království. Crowley tím pověřil Halta, jenže Halt stále naráží jen na ty falešné - různí zlodějíčci se za ničemu vydávají, aby budili větší hrůzu. Po dalším dvojitém neúspěchu - Foldar nebyl Foldar a Crowley s Duncanem ho nechtějí úkolu zprostit - se pokusí o poslední a také velmi zoufalý pokus. Před několika svědky opakovaně uráží krále, což se u hraničáře rovná velezradě. Halt se přesto (nebo proto?) nechá zatknout.

Will na Skorghijlu usilovně cvičí a spřádá plány na útěk. To se Duncanově dceři moc nelíbí, poněvadž si myslí - Willovi přiznala svou pravou totožnost - že je propustí za výkupné. Avšak Will v tom taky vidí trhlinu: vyjednávání může trvat roky a k němu jako k hraničářskému učni by se Skandijci zrovna nechovali v rukavičkách. A příjezd další vlčí lodi, jejímž kapitánem je nečestný Slagor, se kterým vyplouvají jen pochybné osoby (skirl vyplul dříve než ostatní i přes bouře, neboť chtěl větší výdělek; nevyplatilo se to - loď je velmi poničená), nezhorší jen životní podmínky a morálku na ostrově. Zajatci zjišťují, že skandijský oberjarl Ragnak ztratil syna v bitvě u Trnového lesa a zmožený žalem pošetile složil přísahu vallům, bohům pomsty, která se musí vyplnit (jinak zemře on a jeho rod), že zabije celý Duncanův rod… Tahle trhlina v plánu vyjednávání je až moc velká a teď je životně důležité, aby se nikdo nedozvěděl Evanlynin pravý původ. Když možnost vyjednávání padla, Evanlyn souhlasí s útěkem. V noci se o něj pokusí na člunu, zradí je však díra na dně, takže se musí vrátit. Erak na ně dává větší pozor, takže se jim další možnost už nenaskytne.

Halt je předveden na Araluenu před soud krále Duncana, který by svému příteli rád a klidně opustil, ale kvůli svědkům nemůže. Přestože za velezradu je možným trestem pouze smrt a vyhnanství, král nakonec vymyslí trest, jenž je pro oba přijatelný - vyhnanství z Araluenu… na jeden rok. Halt je proto vypovězen i z hraničářského sboru a musí odevzdat svůj stříbrný dubový lístek. Gilan chce jet zachránit Willa s ním - to byl koneckonců důvod celé té šarvátky. Halt mu to sice rozmluví, nakonec však milované království neopouští sám. Vydává se s ním Horác, který dostal neoficiální souhlas od sira Rodneyho. A Halt s mečem kryjícím mu záda a nevyčerpatelnou studnicí otázek se cítí mnohem líp.

Letní bouře pominou a Vlčí vítr (na rozdíl od stále rozbité Slogarovy lodi) se vydává do Skandie, věčně studené a zasněžené. A otroctví zajatců už nic nebrání… Vlčí loď doráží do Hallasholmu, kde Erak, jehož si získala odvaha Willa a Evanlyn a trápí ho, co s nimi bude, jde do Ragnarokova sídla. Poněvadž dostává odměnu - Morgarath zaplatil předem - daruje oba otroky Velké dvoraně a hilfmannovi Borsovi zadarmo s očekáváním, že zůstanou spolu. Jenže nemá tušení, že Borsa Evanlyn pošle do kuchyně a Willa na dvůr. Na dvůr, kde nikdo nikdy nepřežije dlouho…

Halt s Horácem se přeplaví do Galiky - sousedí s Teutlandem, přes který se dostanou do Skanie. Galika je nepečovaná, rozhádaná - ani pole se neobdělávají, neboť také rolníci se musí zúčastnit zbytečných válek, které mezi sebou vedou šlechtici, ovládající kousek rozdělené země. Halt s Horácem se osobně přesvědčí, že galický vládce nemá žádnou moc. Jinak by určitě netrpěl "rytíře," kteří pocestným zastoupí cestu přes most a nutí je, aby zaplatili anebo bojovali. Všichni ze strachu raději zaplatí - tedy až na Horáce. Ten prvního rytíře, kterého potkají, zbaví osudu škoda-toho-mého-hraničářského-šípu, vyzve ho a hravě porazí. Horác je po několika snadných výhrách v Galice slavný jako rytíř řádu Dubového listu a obávaný, že už je většina "rytířů" nechá na pokoji. Na druhou stranu jejich pověst přiláká do hostince, kde se ubytují, zdejší postrach rytíře Deparnieuxe. V okolí vládne strachem a hrůzovládu si chce upevnit vítězstvím nad Horácem. Oba Araluenci poznají, že tento rytíř má jinou úroveň než ti předchozí a Halt výzvu odmítne kvůli Horácově zranění.

Práce na dvoře je to nejhorší, co mohlo Willa jako otroka potkat. Otroci dělají za trošku jídla náročnou práci v chabém oblečení v kruté zimě, že i jejich pot mrzne. Nezahřejí se ani v noci - přespávají v chatrné stodole s chatrnými pokrývkami, což před mrazem chrání opravdu nedostatečně. Během několika dní si Will navíc proti sobě poštve výbor - otroky, kteří mají vyšší privilegia - a další den je přidělen k pádlům. Pokud je práce na dvoře ze všech nejhorší, pak pádla jsou nejhorší práce na dvoře. Pádly se musí ve studně čeřit voda (která na vás často stříkne), aby se netvořil led. I takový houževnatý a mladý chlapec jako je Will je z toho vyčerpaný a promrzlý až na kost. Konečně po skončení směny se chce hraničářský učeň alespoň trošičku zahřát pod svojí dekou, ale je pryč. Willovi je strašná zima, necítí nic než ten chlad a přepadne jej třesavka. Takhle Willa najde jiný otrok a dá mu do úst hrstku hřejivé trávy, která slouží k ovládání otroků na dvoře. Droga ve Willovi vyvolá slastný pocit, je mu dobře, vlastně krásně, a Will ví, že vše bude v pořádku…

Deparnieux je určitě nenechá na pokoji, a tak Halt prozradí hostinskému špatný směr jejich další cesty. Navzdory tomu se černý rytíř nenechá zmást a obklíčí je s ozbrojenou jednotkou. Haltovi s Horácem nezbývá než poslechnout a vydat se s nimi na Deparnieuxův hrad Montsombre.

Po několika týdnech se vrací jarl Erak - musel jít vybrat chybějící daně od dalšího jarla, v tom je Erak obzvlášť dobrý: stačí pohrozit sekerou - do Hallasholmu a zrovna narazí na kolem se plahočícího Willa. Nebo na to, co z něj zbylo - závislost na hřejivé trávě způsobila své, nejen že Eraka nepoznává, ale stala se z něj ubohá troska bez vůle a s prázdným pohledem. Erakem to otřese, nevěděl, že ho poslali ke dvoru, avšak zato ví, že Will, takový rozený válečník, si tohle nezaslouží a že na dvoře nikdo nepřežije… Po několika dnech si k sobě zavolá Evanlyn, které se daří v kuchyni a teple trochu lépe, a ta překvapeně zjišťuje, že Erak jim chce pomoci utéct…

Po pěti dnech konečně nastane ona osudová noc. Princezna dostává od Eraka pár stříbrňáků na uplacení výboru, dýku a poníka se zásobami a teplým oblečením. Probudí Willa, který se plahočí bezduše za ní, prostě poněvadž mu to nařídila, a spolu se rychle vydávají pryč od Hallasholmu . Podle Erakových pokynů míří směrem k horské chatě, co je prý v zimě až do jarní oblevy neobydlená. Ten zatím vytvoří falešnou stopu v podobě člunu, a protože sníh zahladí všechny stopy, Borsa pátrače po zmizelých otrocích odvolá.

Hrad Montsombre je odpudivá děsivá stavba, která jen dokazuje Deparnieuxovu krutost - ve visících klecích nechráněných před dotěrnými ptáky jsou uvěznění lidé, kteří se černému rytíři znelíbili. Deparnieux své "hosty" ubytuje v komnatách, nemají volnost a utéct se ani nepokouší (průsmyky jsou teď zaváté, takže by stejně museli počkat), co ale brání, aby je taky strčil do klece, je Halt. Pán hradu neví, co si o něm myslet, možná že je dokonce čaroděj? Před Haltem nechá zavřít do klece také kuchařku, aby viděl jestli Halt zasáhne. Halt právě proto nezasáhne a musí dávat najevo netečnost, aby černý rytíř polevil v ostražitosti. Sám přitom přijde na jeho slabinu - při souboji si s jistým mladíkem pouze zahrává, aby svým vojákům a sloužícím nahnal ještě větší strach, protože to je to jediné, co je u něj drží.

Cesta je ve sněhu dlouhá, Will, oslabený z tvrdé práce, nedostatku jídla a drogy, po chvíli znovu nemůže, a tudíž ho Evanlyn pustí na koňský hřbet. Navíc neustále naříká a náhle ho přepadne záchvat třesavky. Evanlyn mu chtě nechtě musí dát kousek z balíčku hřejivé trávy, který ji taky poskytl Erak - Will si musí odvykat postupně. Sama nakonec chatu objeví, jsou v ní nějaké zásoby i dříví, díky kterým snad zde zimu přečkají. Willův stav se nezlepšuje nijak rychle - pořád je k ničemu, Evanlyn nepoznává, ale aspoň ho už nepřepadá třesavka. Ne že by snad už hřejivou trávu nepotřeboval, avšak přestávky mezi dávkami se zvětšují a Will si o trávu říká prosebným pohledem. A objevují se i další pokroky: pronese své "první" slovo a jednou, když se Evanlyn se jednou se nenamáhá po návratu do chaty za Willem, který jako vždy jen civí do podlahy, povolit tětivu (pokouší se něco ulovit lukem, ale po pravdě jí to vůbec nejde), si její kamarád náhle přesedne ke dveřím a to, aby ji povolil…

Když Deparnieux Halta podrobí různým zkouškám pomocí ukázek jeho krutosti a Halt na to nijak nereaguje, přestává se ho bát a věřit, že by měl snad nějaké zvláštní schopnosti. Pozve oba hosty-zajatce na hostinu, kde Halta uráží víc než kdykoli předtím. Horác ho na to vyzve na souboj před sloužícími (ví, že před nimi nemůže odmítnout, protože by to vypadalo jako slabost), ale tak chytře - s Haltem to nacvičoval slovo od slova - že černý rytíř zjišťuje až v poslední chvíli, že na život a na smrt bude bojovat s Haltem…

Halt cvičí s lukem a šípem přímo před zrakem Deparnieuxe, a to se mu, zdá se, vyhovuje, ačkoli mu tak prozrazuje svou taktiku. Nastane den souboje - Halt, malý a bez brnění a koně jenom s lukem a šípy a proti němu Deparnieux v černém brnění, s válečným ořem a zbraněmi. Hraničářova střelba je bleskově rychlá jako vždy, černý rytíř - který si o něm teď už mnoho nemyslí - šípy však stihne blokovat. Tamější postrach a tyran si myslí, že už pochopil hraničářovu taktiku, a proto je upřímně překvapen - alespoň těch pár sekund než umírá - když nachází jeden šíp zabodnutý v jeho těle. Neví, že ten šíp byl jiný, těžší a měl jinou dráhu než ty ostatní… Halt si nechá jeho koně, ale hrad předá veliteli vojska. Než se vydává na další cestu za Willem, stíží mu život, aby se z něj nestal další Deparnieux, a proto mu přikáže propustit otroky, vězně a navíc mu hrad Montsombre zapálí…

Evanlyn se vzdá pokusů s lukem a vyrobí prak. Zatímco loví, Will spí a netuší, jak byla jeho kamarádka blízko odhalení před jakýmsi jezdcem jedoucím kolem ní nebezpečně blízko. Najednou se probudí ze "spánku", který trval ne několik hodin, ale týdnů, a diví se, kde je, proč tam je a proč proboha spal na zemi. Konečně se mu vrátila čistá mysl a jeho vzpomínky, vzpomínky kromě těch na Hallasholm. Obává se o Evanlyn - možná že ji prozradil - a tak má velkou radost, když ji vidí vejít do chaty. Ale ještě větší radost má Evanlyn…


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama