Hlášky z filmů o Harrym Potterovi

1. října 2016 v 17:34 | turkey
Vím, že tenhle blogíček se filmům nevěnuje, ale když už jsem to dělala pro soukromou potřebu, tak to dávám i sem.
Jasně, že filmy se knížkám nevyrovnají, ale někdy jsou v nich taky celkem dobrý hlášky, poněvadž to jsou spíš podle mého nepříliš skromného názoru bláznivé komedie.
Tady máte některé z nich:

HARRY POTTER A KÁMEN MUDRCŮ

/Ron přistupuje do Harryho kupé/
RON: Máš tu volno? Všude jinde je narváno.
HARRY: No jasně.
RON: Já se jmenuju Ron, Ron Weasley.
HARRY: A já Harry, Harry Potter.
RON: (vykuleně) Takže je to pravda? Hele, a opravdu máš tu, tu…?
HARRY: Co mám?
RON: Jizvu.
HARRY: Jo. (odrhne si vlasy)
RON: To čumim.
…(Hermiona otevře dveře kupé, když se Ron chystá proměnit Prašivku)
HERMIONA: Neviděli jste tu žábu? Jeden kluk - Neville - ji ztratil.
RON: Ne.
HERMIONA: A hele, ty děláš nějaká kouzla? To se podívám.
RON: Ehm, ehm, ehm, javor, buk, linda, platan, ať je tahle krysa zlatá.
HERMIONA: Víš určitě, že je to zaklínadlo? Zřejmě ale za moc nestojí, viď? Já zatím samozřejmě zkoušela jen pár těch jednodušších, ale fungovaly mi. Tak třeba - oculus reparo (spraví Harryho brýle). Tak je to lepší, ne? (Harry na ně nedůvěřivě kouká). Jéminánku, ty jsi Harry Potter! Grangerová Hermiona. A ty jsi… (podívá se na Rona)
RON: (s plnou pusou) Ron Weasley.
HERMIONA: Těší mě. Měli byste se převléct do hábitů, brzy budeme na místě. Mimochodem, máš špinavý nos (podívá se na Rona), víš o tom? Tady.

/první hodina lektvarů; Snape vykládá a Harry si zapisuje poznámky - vypadá to ale, že si něco čmárá/
SNAPE: (všimne si ho) Naopak někteří z vás možná přijeli vybaveni do Bradavic tak úžasnými schopnostmi, že jsou přesvědčeni, že nemusí - vůbec - dávat - pozor. Pan Potter… naše nová celebrita. Povězte mi, co získám, když přidám rozdrcený kořen asfodelu k výluhu z pelyňku? (Harry pokrčí rameny) Nevíte? Tak něco jiného. Kde byste hledal, pane Pottere, kdybych Vás požádal, abyste našel bezoár?
HARRY: Nevím, pane.
SNAPE: A jaký je rozdíl mezi šalamounkem a mordovníkem?
HARRY: Nevím, pane.
SNAPE: Smůla, zjevně sláva není všechno, že pane Pottere.

/Harry, Ron a Hermiona se vrací z třetího patra - Hermiona ví, že ten tříhlavý pes něco hlídá/
HERMIONA: Ták - když dovolíte, já si jdu lehnout, než vás napadne další chytrý nápad, jak se nechat zabít. Nebo hůř vyloučit.
RON: Měla by si ujasnit, co je důležitější. (Harry kývne na souhlas)

/kouzelné formule/
RON: Wingardium leviosa (mává hůlkou)
HERMIONA: Počkej, počkej, počkej. Vypíchneš někomu oko. Navíc říkáš to špatně. Je to leviósa, ne leviosá.
RON: No tak to zkus ty, když jsi tak chytrá. No, prosím, dělej.

/Harry, Ron a Hermiona myslí, že Snape Hagridovi prodal Chloupka, takže teď ví, jak kolem něj projít; Snape jejich rozhovor svým příchodem přeruší/
SNAPE: Dobré odpoledne. Copak asi tři žáci Nebelvíru, jako jste vy, dělají uvnitř, když je venku tak hezky?
HERMIONA: (nervózně) Uhmmm, no, my…, my jsme jen…
SNAPE: Dejte si pozor - ať to nevypadá (otočí hlavu) … že něco chystáte.

HARRY POTTER A TAJEMNÁ KOMNATA

/pan Weasley přichází domů a vidí Harryho/
ARTHUR: A kdopak jsi ty?
HARRY: Promiňte. Jsem Harry, pane. Harry Potter.
ARTHUR: Propána, opravdu, jistě. Ron nám o tobě vypravoval. Kdy pak jsi přijel?
MOLLY: Dnes ráno. Tvoji synové v noci letěli tvým kouzleným autem do Surrey a zpátky.
ARTHUR: Je to pravda? Jak letělo? (paní Weasleyová ho praští) Chci říct, to od vás nebylo správné, chlapci. Ani trochu. Tak Harry, ty přece víš o mudlech všechno. Pověz mi, k čemu přesně slouží gumová kachnička?

/Snapeův kabinet; Harry s Ronem přistáli ve Vrbě mlátičce/
SNAPE: Vidělo vás nejméně sedm mudlů. Víte, jak těžký je to přestupek? Riskovali jste odhalení našeho světa. Nemluvě o škodě, kterou jste způsobili mlátivé vrbě, která zde stála dřív, než jste se narodili.
RON: Myslím, pane profesore, že nám uškodila víc, než my jí.
SNAPE: MLČTE!

/Harry s Ronem a Hermionou připravují v umývárně mnoholičný lektvar/
RON: Řekni mi něco. Proč ten lektvar připravujeme za bílého dne a na dívčích toaletách? Nemůžou nás chytit?
HERMIONA: (pobaveně si odfrkne) Ne, sem nikdo nechodí.
RON: Proč?
HERMIONA: No to kvůli Uršule.
RON: Komu?
HERMIONA: (zahlédne objevení ducha Uršuly). Ufňukané Uršule.
RON: (nechápavě) Kdo je Ufňukaná Uršula?
URŠULA: Já JSEM Ufňukaná Uršula! Ani bych nečekala, že mě budeš znát. Proč by se kdo bavil o ošklivé ubohé neschopné ufňukané Uršule? Áááá (vrazí do záchodu, od kterého se rozstříkne voda)
HERMIONA: Je trochu přecitlivělá.

/Harry s Ronem jdou do zatopené umývárny, kde vzlyká Ufňukaná Uršula/
URŠULA: Přišli jste po mně ještě něčím hodit?
HARRY: Proč bych po tobě měl házet?
URŠULA: Já nevím. Někdo si ale myslí, kdoví jaká to není legrace, když po mně hodí knížkou.
RON: Ale když po tobě někdo něčím hodí, tak to tebou jen proletí, ne?
URŠULA: (rozzuřeně přiletí k Ronovi)No ano! Jen házejte po Uršule knížky - jí to přece nebolí. 10 bodů, když jí proletí žaludkem. 50 bodů za průlet hlavou!
HARRY: A kdo ji po tobě vůbec hodil?
URŠULA: Nevím. Neviděla jsem je. Seděla jsem na potrubí a přemýšlela jsem o smrti, ach, když mi proletěla hlavou!

/Popletal s Brumbálem jsou u Hagrida kvůli Tajemné komnatě, přichází Lucius Malfoy/
HAGRID: Co tady chcete? Ven z mýho domu.
MALFOY: Věřte mi, že mě nijak netěší být ve vašem - Vy tomu říkáte dům?
()
HAGRID: Brumbála nemůžete vodvolat! Mudlovský děcka nebudou mít zastání. Od zejtřka je začnou mordovat!

/Zapovězený les - rozhovor s Aragogem, zjišťují, že to není ten netvor/
RON: Harry… (vidí další akromantuli a chytí Harryho za rukáv)
HARRY: Kuš. Když ty nejsi ten netvor, tak kdo tenkrát zabil to děvče?
ARAGOG: My o něm nemluvíme. Je to stvůra z dávných časů, které se bojíme víc než koho jiného.
HARRY: Ale viděl jsi ji?
ARAGOG: Nikdy jsem z hradu neviděl nic, kromě krabice, ve které mě Hagrid choval. To děvče našli v nějaké koupelně. Když z toho obvinili mě, odnesl mě Hagrid sem.
RON: Harry!
HARRY: Co je?
RON: Eeee (ukazuje na spoustu k nim snášejících se pavouků).
HARRY: No - tak děkujeme, my zase půjdeme.
ARAGOG: Půjdete? To sotva. Moji synové a dcery na můj příkaz Hagridovi neubližují, nemohu jim ovšem odepřít čerstvé maso, když tak ochotně přišlo mezi nás. Sbohem, Hagridův příteli.
RON: Už můžem panikařit?
()
RON: Držte se pavouků. Držte se pavouků! Jestli se Hagrid někdy vrátí, zabiju ho!

/Harry a Ron jdou za Lockhartem, aby jim pomohl s Ginny, ale zjistí, že chce utéct/
HARRY: Vy chcete utéct? Po tom, co jste psal ve svých knihách?
LOCKHART: Knihy mohou být zavádějící.
HARRY: Napsal jste je přece.
LOCKHART: Můj milý hochu, tak uvažuj přece! Mé knihy by se neprodávaly tak dobře, kdyby si lidé nemysleli, že jsem to všechno dokázal.
HARRY: Jste podvodník - přisvojil jste si zásluhy za to, co vykonali jiní.
RON: Umíte vůbec něco?
… (Harry otevře vstup do Tajemné komnaty)
LOCKHART: Výborně, Harry, skvělá práce. Takže já už - už mě nepotřebujete. (snaží se utéct)
HARRY: Ale potřebujeme. Vy první!
LOCKHART: Chlapci, k čemu to bude dobré?
RON: Radši Vy než my.
LOCKHART: No… to jistě. Nechcete to zkusit sami? (Ron do něj strčí) Nééééééáááááá. Je tady dost ohavná špína.
HARRY: Dobrá, jdeme na to.
URŠULA: A Harry? Kdybys tam umřel, podělím se s tebou o svůj záchodek (smích)

/Lockhart právě vlastní vinou přišel o paměť/
LOCKHART: Ahoj. Kdo jste?
RON: Ron. Ron Weasley.
LOCKHART: Vážně? A kdo, kd-kdo jsem já?
RON: (křikne na Harryho) Kouzlo se obrátilo proti němu. Nemá páru, kdo je.
LOCKHART: Tohle je dost podivné místo. (směje se a vezme do ruky kámen) Vy tu bydlíte?
RON: Ne. (sebere mu kámen)
LOCKHART: Vážně? (Ron ho praští)

/Harry běží s deníkem za Luciusem Malfoyem/
HARRY: Pane Malfoyi! Tohle je asi Vaše. (strčí mu deník do ruky)
MALFOY: Moje? Nevím, o čem mluvíš.
HARRY: Myslím, že víte, pane. Myslím, že jste ten deník strčil Ginny Weasleyové do kotlíku. Tehdy v Příčné ulici.
MALFOY: Myslíš, ano? (dá ho Dobbymu) Tak to zkus dokázat. Pojď, Dobby.
HARRY: Otevři to. (skřítek otevře deník a najde uvnitř Harryho špinavou ponožku)
MALFOY: Dobby!
DOBBY: Pán dal Dobbymu ponožku.
MALFOY: Cože? Nic jsem ti-
DOBBY: Pán dal Dobbymu něco k oblečení. Dobby je volný!
MALFOY: (rozzuřeně) Ukradls mi mého sluhu!
DOBBY: Harrymu Potterovi neublížíte.

HARRY POTTER A VĚZEŇ Z AZKABANU

/po hostině Buclatá dáma není v obrazu u vchodu do nebelvírské společenské místnosti; nacházejí ji vystrašenou na jiném obrazu/
BRUMBÁL: Drahá dámo, kdo vám to udělal?
BUCLATÁ DÁMA: (vystrašeně) Oči má jako ďábel. A duši stejně černou jako jméno. Je to on, pane řediteli, co o něm všichni mluví. Je tady - na hradě! SIRIUS BLACK!!!

/Snape zaskakuje za Lupina kvůli jeho potížím s měsícem/
SNAPE: Takže, kdo z vás mi poví, jaký je rozdíl mezi zvěromágem a vlkodlakem? Nikdo? (záměrně se nevšímá poskakující Hermiony) Jaké zklamání…
HERMIONA: (už to nevydrží) Prosím. Zvěromág je kouzelník, který se mění úmyslně. Vlkodlak nemá na vybranou. O každém úplňku, když se promění, zapomíná, kým je - zabil by i svého nejlepšího přítele. Navíc reaguje jen na volání svého vlastního druhu.
MALFOY: (napodobuje vytí) AUUUUUUUU!
SNAPE: Děkuji, pane Malfoyi. To je podruhé, co jste promluvila bez dovolení, slečno Grangerová. Neumíte se ovládat, nebo jste pyšná na to, že jste tak nesnesitelný šprt?
RON: (šeptem) Na tom něco je.
SNAPE: Srážím Nebelvíru pět bodů. Jako protilék na vaši nevědomost chci mít v pondělí ráno na stole dva svitky pergamenu na téma "Vlkodlaci" se zvláštním zaměřením na jejich rozeznávání.
HARRY: Ale pane, zítra je famfrpál.
SNAPE: Tak to byste se měl mít zvlášť na pozoru, pane Pottere. Ztráta končetiny Vás neomlouvá. Strana 394.

/Harry U Tří košťat vyslechne "pravdu" o Siriusovi-zrádci/
HERMIONA: Harry, co se stalo?
HARRY: Byl to jejich přítel… a zradil je. BYL TO JEJICH PŘÍTEL! Doufám, že mě najde. Až mě najde, budu připravený. Až mě najde, ZABIJU HO!!!

/Harry studuje Pobertův plánek - vidí na něm Pettigrewa - a najednou se probudí Ron/
RON: Á, pavouci! To jsou …. To jsou pavouci! Pavouci! Chtějí, abych stepoval. Já nechci stepovat!
HARRY: Tak jim to pověz, Rone.
RON: (ulehá Jo, jo, povim jim to, povim. Povim, povim, povim… zejtra jim to … povim.
(…Harry jde za Pettigrewem, ale narazí na Snapea.)
SNAPE: Potter… Jak to, že se v noci potulujete po chodbách?
HARRY: Jsem náměsíčný.
SNAPE: Pozoruhodně se podobáte svému otci - byl také tak neuvěřitelně arogantní, když se naparoval.
HARRY: Můj otec se nenaparoval. A já taky ne. A ocenil bych, kdybyste laskavě dal svou hůlku dolů.
SNAPE: (neochotně skloní hůlku) Co máte v kapsách? Co-máte-v-kapsách? (Harry vytáhne plánek). Co je to?
HARRY: Kus pergamenu.
SNAPE: Vážně? Rozložte ho. Odhal svá tajemství. (klepne na plánek hůlkou, na kterém se následně začne objevovat text) Čtěte.
HARRY: Pánové Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák se poroučí profesoru Snapeovi a … (zaváhá)
SNAPE: Pokračujte.
HARRY: A žádají ho, aby nestrkal svůj dlouhý nos do cizích záležitostí.
SNAPE: Cože? Vy drzý malý…
LUPIN: Profesore?
SNAPE: Ale, ale, Lupin. Procházíte se …při měsíčku? Co?

/trojka slyší, jak Malfoy se směje a uráží Hagrida - před Klofanovou popravou/
HERMIONA: Ty! Ty hnusnej odpornej smradlavej malej švábe! (namíří na Malfoye hůlkou)
RON: Hermiono, ne! On za to nestojí (Hermiona hůlku skloní, Malfoy se zachechtá a ona mu jednu vrazí)

/Hagrid Ronovi vrací Prašivku/
HERMIONA: Myslím, že někomu dlužíš omluvu.
RON: Jo, jen co Křivonožku uvidím, omluvím se mu.
HERMIONA: Myslím mě!

/Harry s Hermionou spěchají než Brumbál zavře dveře do ošetřovny; právě zachránili Siriuse/
BRUMBÁL: Tak co?
HARRY: Je volný, vyšlo to.
BRUMBÁL: Co vyšlo? Dobrou noc. (odchází a brouká si)
RON: (nechápavě; H+H vejdou dovnitř) Kde jste se tam vzali? Mluvil jsem s vámi támhle a teď jste támhle.
HERMIONA: O čem to mluví, Harry?
HARRY: Já nevím. Rone, jak někdo může být na dvou místech najednou? (spiklenecký smích)

HARRY POTTER A OHNIVÝ POHÁR

/Frank Bryce poslouchá Voldemorta, Červíčka a Skrka/
VOLDEMORT: Nagini mi říká, že hned za dveřmi stojí ten starý mudlovský zahradník. Ustup, Červíčku, ať ho můžu přivítat jak se sluší a patří. Avada kedavra!

/první hodina obrany proti černé magii s Moodym-Skrkem/
SKRK: Alastor Moody (píše na tabuli). Bývalý bystrozor, ministerský rebelant a nový učitel obrany proti černé magii. Jsem tady na žádost Brumbála a to je všechno. Konec. Šmitec. Máte dotazy? V přístupu k černé magii věřím v praktickou výuku. Takže kdo z vás mi řekne, kolik známe kleteb, které se nepromíjejí?
HERMIONA: Tři, pane.
SKRK: Proč se tak jmenují?
HERMIONA: Protože je nelze prominout. Pokud je použijete -
SKRK: Vysloužíte se jednosměrný lístek do Azkabanu, správně. Ministerstvo tvrdí, že jste moc mladí, abyste je poznali. NENÍ TO PRAVDA! Musíte vědět, co vás čeká. Musíte být připravení. Musíte si najít jiné místo, kam přilepit žvýkačky než školní lavici, pane Finnigane!

/Brumbál a ostatní jdou za vybranými soutěžícími, mezi nimiž je i Harry/
BRUMBÁL: (utíká za Harrym, který couvne) Harry! (cloumá s ním) Hodil jsi do Ohnivého poháru své jméno?
HARRY: Ne, pane.
BRUMBÁL: Požádals někoho, aby to udělal?
HARRY: Ne, pane.
BRUMBÁL: Víš to naprosto jistě?
HARRY: Ano. Ano, pane.
MAXIME: Ale ovšemše lše.
()
SKRK: Pravidla jsou jasná. Ohnivý pohár představuje závaznou kouzelnickou smlouvu. Pan Potter nemá na vybranou. Je teď, od této chvíle, účastníkem turnaje (všichni se na Harryho zlověstně ohlédnou).

/Ron s Harrym nemluví kvůli turnaji, a tak je na Hermioně, aby Harrymu vyřídila vzkaz/
HERMIONA: Ronald chce, abych ti vyřídila, že mu Seamus říkal, že se Dean dozvěděl od Parvati, že tě hledá Hagrid.
HARRY: Vážně? Tak mu… Cože?
HERMIONA: Nó… ehm (vrací se k Ronovi, šeptem) Jak to vlastně bylo?
RON: Parvati to říkala Deanovi.
HERMIONA: Parvati říkala Deanovi, že… Nenuť mě to už opakovat. Shání tě Hagrid!
HARRY: Tak Ronaldovi vyřiď, že…
HERMIONA: JÁ NEJSEM SOVA!

/Harry jde náhodou kolem Snapeova kabinetu, Karkarov - ukazoval mu právě ruku - naštvaně odchází/
SNAPE: Pottere, kam - ten - spěch. Gratuluji, váš výkon v Černém jezeře byl úžasný. Žaberník, že ano?
HARRY: Ano, pane.
SNAPE: Moc chytré. Dost vzácná bylina, ten žaberník. V běžné zahrádce ho nenajdete. A tohle také ne (ukazuje lahvičku). Poznáváte?
HARRY: Limonáda, pane?
SNAPE: Veritasérum. Stačí tři kapky a i Vy-víte-kdo prozradí svá tajemství. Jeho použití na studentech je bohužel zakázané. Ale… jestli ještě někdy ukradnete něco z mého vlastnictví, může se stát, že mi ujede ruka nad Vaším džusem.
HARRY: Nic jsem Vám neukradl!
SNAPE: Teď lžete, Pottere. Žaberník je snad neškodný, ale co kůže z hřímala. A denivky. Vaříte se svými kamarádíčky mnoholičný lektvar a věřte mi, že já zjistím proč. (zabouchne dveře)

/Brumbálova vzpomínka, odsouzení Karkarova/
KARKAROV: Ne! Počkat, počkat, prosím, prosím. Mám i další. Co třeba Snape, Severus Snape.
BRUMBÁL: Tribunál si je vědom, že jsem v této věci už svědčil. Severus Snape skutečně byl Smrtijedem a ještě před pádem lorda Voldemorta se za obrovského rizika stal naším agentem.
KARKAROV: To je lež!
BRUMBÁL: Není o nic větším Smrtijedem než já.
KARKAROV: Severus Snape je věrný Pánovi zla.
SKRK: TICHO!!! (klepe do stolu razítkem) Nezná-li svědek žádná další důležitá jména, prohlašuji toto zasedání za ukončené.
KARKAROV: Ó, ne, ne, ne, ne. Znám ještě jedno.
SKRK: Co? (Brumbál otočí hlavou, jako by ho to otravovalo)
KARKAROV: Jméno. Vím, že tato osoba se podílela na zajetí a pomocí kletby Cruciatus na mučení bystrozora Franka Longbottoma a jeho ženy! (Skrk mladší se zvedá)
SKRK: Jméno! Povězte mi to jméno!
KARKAROV: Barty Skrk (Rita šokovaně otevře pusu) Juňior.
SKRK JR: Dejte ty špinavý pracky pryč, vy ubožáci. Ahoj tati.
SKRK: Ty nejsi můj syn. (junior se olízne)

/Harry je s Voldemortem, Smrtijedy a mrtvolou Cedrica na hřbitově/
VOLDEMORT: Dnes tě zabiju, Harry Pottere. Dnes tě zničím. Po dnešku už nikdo nikdy nebude pochybovat o mé moci. Po dnešku se už bude vzpomínat jenom na to, jak jsi žebral o smrt, a já ti - jako milostivý pán - vyhověl. Vstávej! (Harry se schová) Neotáčej se ke mně zády, Harry Pottere. Chci, aby ses na mě díval, až tě zabiju! Chci vidět, jak tvé oči zhasínají!
HARRY: (vystoupí ze skrýše; vzdorovitě) Ať je po vašem. (oba vyšlou kouzla)
VOLDEMORT: (kouzla se spojí) Nic nedělejte, zabiju ho sám. Je můj!
(na hřbitově se objeví obraz mrtvých, zatímco se Voldemort s Harrym přetahuje o paprsek)
JAMES POTTER: Harry, až se spojení přeruší, musíš se dostat k přenášedlu. Chvilku ho zdržíme, ale budeš mít málo času, rozumíš?
CEDRIC DIGGORY: Harry, vezmi zpátky moje tělo. Odnes ho zpátky mému otci.
LILY POTTEROVÁ: Povol, jsi připraven, zlato? Povol, povol!
HARRY: Accio!
VOLDEMORT: (dochází mu, že Harry utekl) NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!

/Harry je po "výhře" v Moodově kabinetu/
SKRK JR: A co další, byli na hřbitově další?
HARRY: No,… (zaváhá) mám dojem, že o hřbitovu jsem nemluvil, pane profesore.
()
SKRK: Ukážu svou, když ukážete Vaši.
BRUMBÁL: (násilně trhne Harryho rukou) Ukaž ruku!

HARRY POTTER A FÉNIXŮV ŘÁD

/disciplinární řízení/
POPLETAL: (pobaveně) Poslyšte, mozkomorové se jen tak nezatoulají do mudlovského předměstí a nenarazí tam na kouzelníka. Pravděpodobnost takové věci je mizivá.
BRUMBÁL: Nikdo snad nevěří tomu, že tam byli pouze náhodou, pane ministře.
UMBRIDGEOVÁ: Ehm, ehm, nepochybně jsem špatně rozuměla, profesore. Vždyť mozkomorové jsou koneckonců pod kontrolou ministerstva kouzel. Je to ode mne hloupost, ale měla jsem dojem, jako byste naznačoval, že útok na chlapce nařídilo ministerstvo.

/Harry poprvé vidí testrály a Lenku Láskorádovou/
LENKA: Nepřeskočilo ti, já je taky vidím. Ale jsme tu asi jediní.
HERMIONA: To je Střelenka Lásko - Lenka Láskorádová… Zajímavý náhrdelník.
LENKA: Vlastně je to amulet. Odhání škrkny. Mám hlad, kéž by byl puding.

/Umbridgeová vysvětluje, že v jejích hodinách bude jen teorie/
HARRY: A k čemu nám to bude, když nás někdo napadne, je v tom riziko.
UMBRIDGEOVÁ: Studenti v mých hodinách se přihlásí, než promluví! Ministerstvo je toho názoru, že stačí teoretická znalost, abyste složili náležitou kouzelnickou zkoušku, což je koneckonců cílem školní docházky.
HARRY: A jak nás teorie připraví na to, co nás čeká venku?
UMBRIDGEOVÁ: Tam na vás nic nečeká, můj milý. Kdo pak by chtěl napadnout děti, jako jste vy?
HARRY: No, já nevím… třeba…pfff … lord Voldemort.
UMBRIDGEOVÁ: (šeptem) Sdělím vám nyní jednu věc. Bylo vám řečeno, že jistý černokněžník se opět pohybuje mezi námi. Ale to je veliká lež.
HARRY: Není to lež. Viděl jsem ho a bojoval jsem s ním!
UMBRIDGEOVÁ: Budete po škole, pane Pottere.
HARRY: Podle Vás Cedric Diggory zemřel jen sám od sebe?!
UMBRIDGEOVÁ: Jeho smrt byla pouze tragickou nehodou.
HARRY: Byla to vražda. Zabil ho Voldemort a Vy to víte!
UMBRIDGEOVÁ: TAK DOST! Dost! Po vyučování, pane Pottere, v mém kabinetu. (smích)

/Umbridgeová - bradavická vrchní vyšetřovatelka; sklepení/
UMBRIDGEOVÁ: Původně jste se ucházel o místo učitele obrany proti černé magii?
SNAPE: Ano.
UMBRIDGEOVÁ: Ale neuspěl jste.
SNAPE: Očividně. (Ron se ušklíbne a dostane učebnicí po hlavě)

/Harry Ronovi a Hermioně říká o "mokrém" polibku s Cho a Hermiona vysvětluje, co všechno asi teď cítí/
RON: Pff. To je na jednoho člověka příliš. To nemůže cítit.
HERMIONA: Nesuď podle sebe, jsi citlivý jako pařez.

/Harry je v Brumbálově pracovně po tom, co viděl útok na Arthura/
BRUMBÁL: Řekni, stál jsi v tom snu vedle oběti, nebo jsi to viděl seshora? ()
HARRY: (znenadání vybuchne) POSLOUCHEJTE! Co se to se mnou děje?
SNAPE: (objeví se) Volal jste mne, pane řediteli?
BRUMBÁL: Severusi, nemůžeme už čekat, ani do rána ne. Jinak budeme všichni zranitelní.
(Snape s Harrym sejdou do sklepení kvůli nitrobraně) ()
SNAPE: Koncentrace, Pottere. Soustřeďte se.
/při další lekci; vzpomínka se Zrcadlem z Erisedu/
SNAPE: Sentimentální vzpomínky?
HARRY: To je soukromé.
SNAPE: Pro mě ne. A pro Pána zla taky ne, pokud se nezlepšíte. Každá vzpomínka, k níž má přístup, je zbraň proti Vám. Jestli se dostane do Vaší mysli, nepřežijete ani dvě vteřiny. Jste zrovna jako Váš otec - líný a arogantní.
HARRY: Proti mému otci už ani slovo.
SNAPE: Jste slaboch.
HARRY: Já nejsem slaboch!
SNAPE: Tak to dokažte. Ovládejte svoje city, ukázněte svoji mysl. Legillimens! (prohlíží si Harryho vzpomínky včetně těch šťastných se Siriusem) Asi budu zvracet.
HARRY: (zpoceně) Dost už.
SNAPE: Tomuhle říkáte ovládat se?
HARRY: Už cvičíme hodiny, musím si odpočinout.
SNAPE: Ale Pán zla nikdy neodpočívá. Jste s Blackem stejní: sentimentální děcka, co věčně kňučí, jak je k vám život hrozně nefér. Možná jste si toho ještě nevšiml, ale život prostě není fér. Váš zatracený otec to věděl, taky se o to často přičiňoval.
HARRY: Můj otec byl skvělý člověk.
SNAPE: Ne! Váš otec byl zmetek.

HARRY POTTER A PRINC DVOJÍ KRVE

/Harry s Lenkou projdou hlavní bránou/
KRATIKNOT: No, už je na čase, všude vás hledám, vy dva. Dobře, jména.
HARRY: Pane profesore, znáte mě už pět let.
KRATIKNOT: Žádné výjimky… Pottere.

/McGonagallová říká Harrymu, že - poněvadž teď lektvary učí Křiklan - může pokračovat na OVCE/
MCGONAGALLOVÁ: Pottere, vezměte s sebou i Weasleyho. Tváří se nějak spokojeně.

/Harry je s Hermionou - viděla Levanduli muckat Rona - na schodech, kolem ní létají vyčarovaní ptáci/
HERMIONA: Jaký je to pocit, Harry, když vidíš Deana s Ginny?
HARRY: No… (Hermiona vzlyká)
HERMIONA: Vím to: vidím, jak se na ni díváš. Jsi můj nejlepší kamarád.
(v dálce se ozývá Levandulin smích, najednou se tam přiřítí s Ronem)
LEVANDULE: Jejda. Tady už je obsazeno.
RON: Co je to za ptáky? (Hermiona je "Opugnem" na něj pošle, narazí do zdi vedle něj, Ron mizí)
HARRY: (Hermiona mu vzlyká na rameni) Takovýhle pocit.

/Harry je s Hermionou v knihovně, řeší partnery na Křiklanův ples/
HERMIONA: Vidíš támhletu holku? To je Romilda Vaneová. Snaží se ti podstrčit nápoj lásky.
HARRY: Vážně?
HERMIONA: (luskne prsty) No tak! Dělá to jen proto, že tě považuje za vyvoleného.
HARRY: Ale já jsem vyvolený. (H ho praští). Jo, no. Promiň. Vtip. Hm, pozvu toho, kdo se mi líbí. Fajn holku. (objeví se Lenka)

/Harry vypije Felix felicis, aby získal vzpomínku od Křiklana, a chová se (mluví) velmi zhuleně/
HERMIONA: No? Jak se cítíš?
HARRY: Skvěle, vážně skvěle!
HERMIONA: Pamatuj, že Křiklan večeřívá brzy. Jde se projít a vrátí se zpět do kabinetu.
HARRY: Jasně… Jdu k Hagridovi.
HERMIONA: Cože? Ne! Musíš si jít promluvit s Křiklanem. Máme plán.
HARRY: Já vím, ale mám skvělej pocit ohledně Hagrida. Řek bych, že je to ideální místo pro dnešní večer. Rozumíte?
HERMIONA a RON (současně): Ne!
HARRY: Věřte mi, já vím, co dělám, nebo… Felix to ví.
HARRY: (odchází pryč, na cestě skrz portrét zhuleně pozdraví právě procházející) Čau! (jde k Hagridovi, prochází kolem skleníků, kde spatří Křiklana)
KŘIKLAN: (lekne se) Jeáááá! U Merlinových vousů, Harry!
HARRY: Promiňte, pane, měl jsem se Vám ohlásit, chrčet nebo kašlat. Lekl jste se, že jsem profesorka Prýtová.
KŘIKLAN: Ano, lekl, to máte pravdu. Ja-jak jste na to přišel?
HARRY: No, vidím, jak si počínáte, jak se schováváte a jak jste sebou škubnul. To jsou listy úponice, pane, že? Jsou cenné, že ano?
KŘIKLAN: Lístek se dá prodat za 10 galeonů. Nemám s takovými transakcemi vlastní zkušenosti, ale slyšel jsem to. Můj vlastní zájem je čistě akademický.
HARRY: Hmm, mě tahle rostlina vždycky trochu děsila. (odchází)
KŘIKLAN: Jak jste se vlastně dostal ven z hradu, Harry?
HARRY: Hlavní bránou, pane. Jdu k Hagridovi, víte? Je to můj dobrý přítel a napadlo mě, že ho navštívím. Pokud vám to nevadí, tak zase půjdu.
KŘIKLAN: (šeptem) Harry!?
HARRY: Paneeeee?
KŘIKLAN: Už se skoro stmívá. Nemohu Vás přece nechat toulat se po školních pozemcích samotného.
HARRY: (kulišácky) Tak budu rád, když půjdete se mnou, pane.
KŘIKLAN: (neochotně Harryho následuje) Harry, musím trvat na tom, abyste mě okamžitě doprovodil zpátky do hradu.
HARRY: To by asi k ničemu nebylo, pane.
KŘIKLAN: A jak jste na to přišel?
HARRY: To nevim.
(Harry a Křiklan dojdou k Hagridovi, který oplakává mrtvolu Aragoga.)
HAGRID: Horacio!
KŘIKLAN: U Merlinových vousů, to je opravdová akromantule.
HARRY: A myslím, že mrtvá.
KŘIKLAN: Bože můj, drahý příteli, jak se Vám ji podařilo zabít?
HAGRID: (rozrušeně) Zabít? Byl to můj nejstarší kámoš!
KŘIKLAN: Omlouvám se, já jsem...
HAGRID: Á, neomlouvejte se, nejste sám. Ach, pavouci jsou fakt děsně nepochopený tvorové. To ty jejich voči, lidi jsou z nich nervózní.
HARRY: A taky z těch klepet. (prsty u úst je napodobuje a vydává mlaskavé zvuky)
HAGRID: (váhavě) Jo… z těch asi taky.
() (opilý Hagrid říká o jeho drakovi)
KŘIKLAN: To je krása. Já měl kdysi rybičku, Francise. Měl jsem ji moc rád. A jednou jsem sešel do přízemí a byla pryč. Puf!

/v Křiklanově pravé vzpomínce/
RADDLE: Byl jsem jednou v oddělení s omezeným přístupem a dočetl jsem se něco o jisté poměrně vzácné magii. Říká se tomu, jestli jsem rozuměl… viteál.
KŘIKLAN: Co prosím?
RADDLE: Viteál. Narazil jsem na to při četbě a přesně jsem to nepochopil.

HARRY POTTER A RELIKVIE SMRTI

1. část:
/patron Kingsleyho Pastorka o svatbě Billa a Fleur/
PASTOREK: Ministerstvo padlo. Ministr kouzel je mrtvý. Přicházejí sem. Přicházejí…

/Tonksová tvrdí, že Ron byl při útoku Smrtijedů skvělý/
HERMIONA: Vážně?
RON: Vždycky se tak divíš.
…/později po přemístění trojky do Londýna, Hermiona má všechno v kabelce/
RON: Ty jsi fakt úžasná!
HERMIONA: Vždycky se tak divíš. (něco v kabelce zarachotí) Á, to budou knížky.

/George přijde o ucho/
FRED: Jak se cítíš?
GEORGE: Jak nočník.
FRED: Cože?
GEORGE: Jak nočník - mám jenom jedno ucho. Chápeš? (ukazuje si na zkrvavenou hlavu)
FRED: Tolik skvělejch vtipů o uších a ty si vzpomeneš na nočník.

/Harryho naštve, jak si Ron pořád hraje s rádiem/
HARRY: Kdy bude moct cestovat?
HERMIONA: Dě-dělám, co můžu.
HARRY: TAK TOHO NEDĚLÁŠ DOST!

/Harry otevře medailónek a objeví se přízraky Harryho a Hermiony/
HARRY: Rone, zabij ho!
HARRY: Bez tebe nám bylo líp. Byli jsme šťastnější.
HERMIONA: Kdo by měl o tebe zájem … vedle Harryho Pottera. Co jsi zač, ve srovnání s Vyvoleným?
HARRY: Rone, lžou!
HARRY: Tvá matka přiznala, že by za syna měla raději mne.
HERMIONA: Která žena by tě chtěla? Ty jsi nikdo, nicka, vůbec nic v porovnání s ním.

/Ron se vrací s Harrym za Hermionou se zničeným viteálem v ruce/
RON: Ahoj.
HERMIONA: Ty - jsi - totální - kretén, Weasley! Přijdeš po tolika týdnech a řekneš "ahoj"?

/Dobby - záchranná mise ze sídla Malfoyových/
DOBBY: Dobby je svobodný skřítek. A Dobby přišel zachránit Harryho Pottera a jeho přátele.
(přemístí je k Billovi a Fleur, smrtelně zraněn nožem Bellatrix)
HARRY: Hermiono, už jsme v bezpečí. Už je dobře.
DOBBY: H-Harry …Pottere.
HARRY: Dobby… (jde šokovaný k němu) Dobby, neboj se. Jen vydrž. Vydrž. Hele, jen vydrž, ano? P-pomůžeme ti. Hermiona… má něco v tašce. Hermiono, dělej! Her- pomoz mi.
DOBBY: Je to tak nádherné… být tu s přáteli. Dobby je šťastný, že je se svým přítelem… Harry Potter…
LENKA: Měli bychom mu zavřít oči, nemyslíš? Tak, teď vypadá jako by spal.

2. část:
/Harry se vrací do Bradavic, Neville se ptá na plány/
HARRY: Dobře. Je něco, co musíme najít. Něco, co je schované tady na hradě a pomůže nám to porazit Vy-víte-koho.
NEVILLE: Jasně, co to je?
HARRY: Nevíme.
DEAN: Kde to je?
HARRY: To taky nevíme… Chápu, že toho moc nevíme.
SEAMUS: Spíš vůbec nic.

/Snape říká studentům, aby mu ihned vše řekli o pohybu HP, když tu se Harry objeví/
HARRY: Jak můžete stát, kde stál on?! Řekněte jim, jak to tehdy bylo! Jak jste se mu podíval do očí, muži, který Vám věřil! A zabil ho. ŘEKNĚTE! (Snape namíří na Harryho hůlku, bojuje s McGonagallovou)
McGONAGALLOVÁ: Zbabělče! (Snape utekl)

/McGonagallová kouzlem oživne sochy, které mají ochránit Bradavice/
MCGONAGALLOVÁ: Vždycky jsem toužila to zaklínadlo použít.

/Harry se rozhodne zachránit Malfoye a Goyla z Komnaty nejvyšší potřeby, kde zuří zložár/
HARRY: Nemůžeme je tu nechat.
RON: To je vtip, ne? Jestli kvůli nim umřeme, tak tě zabiju!

/Voldemort cítí, že přišel o další viteál - diadém/
SMRTIJED: Můj pane…
VOLDEMORT: AVADA KEDAVRA!

/Princův příběh/
BRUMBÁL: Věštba se nezmiňovala o ženě, ale o chlapci narozeném koncem července.
SNAPE: Ale on myslí, že jde o jejího syna. Chce je teď všechny najít a zabít. Ukryjte je - ukryjte všechny, prosím Vás.
BRUMBÁL: A co mi dáte na oplátku Vy, Severusi?
SNAPE: Cokoli. (objeví se ložnice Potterů)
LILY: Harry, maminka tě miluje. Miluje tě. Maminka tě miluje. Tatínek tě miluje. Dokážeš to, buď silný.
VOLDEMORT: Avada kedavra.
SNAPE: Řekl jste, že se postaráte o její bezpečí.
BRUMBÁL: Lily a James dali důvěru nesprávnému člověku, Severusi. Trochu jako Vy. Chlapec přežil.
SNAPE: Nic mu nehrozí. Pán zla je pryč.
BRUMBÁL: Pán zla se vrátí. A pak bude ve strašlivém nebezpečí. Má její oči. Jestli jste ji skutečně miloval…
SNAPE: Nikdo to nesmí vědět.
BRUMBÁL: Nesmím prozradit, co je ve Vás nejlepší?
()
SNAPE: Váš otec byl svině!
()
BRUMBÁL: Přijde čas, kdy bude Harrymu Potterovi třeba něco říct. Musíte ale počkat, až bude Voldemort nejzranitelnější.
SNAPE: Co je mu třeba říct?
BRUMBÁL: Ten večer, kdy lord Voldemort přišel do Godrikova dolu zabít Harryho a Lily Potterová se postavila mezi ně, kletba se odrazila. Když k tomu došlo, část duše lorda se přichytila k tomu jedinému živému tvorovi, kterého našla. Totiž k Harrymu. To je důvod, proč Harry umí mluvit s hady. Proto dokáže nahlédnout do mysli lorda Voldemorta. Část Voldemorta žije v něm samém.
SNAPE: Takže až přijde čas, musí chlapec zemřít?
BRUMBÁL: Ano, ano, musí zemřít.
SNAPE: Chránil jste ho proto, aby mohl zemřít v pravou chvíli. Choval jste ho jako vepře na porážku.
BRUMBÁL: Jen mi teď neříkejte, že Vám tak přirostl k srdci.
SNAPE: Expecto patronum.
BRUMBÁL: Lily? Po takové době?
SNAPE: Navždy. Až tedy přijde čas, musí chlapec zemřít.
BRUMBÁL: Ano, musí zemřít. A musí ho zabít sám Voldemort. To je nezbytné.

/Harry se chce jít obětovat do lesa; na schodišti se choulí Hermiona a Ron/
HERMIONA: Kdes byl?
RON: Mysleli jsme, že jsi v lese.
HARRY: Tam jdu teď.
RON: Zbláznil ses? Ne! Nemůžeš se mu vzdát!
HERMIONA: Co se stalo? Co ses dozvěděl?
HARRY: Znám důvod, proč je slyším. Ty viteály. Nějakou dobu už to vím. A myslím, že ty taky.
HERMIONA: (vzlyká) Půjdu s tebou.
HARRY: Ne, zabijte hada. Zabijte hada a zbyde jenom on.

/Harry se v lese vzdává Voldemortovi/
VOLDEMORT: Harry Potter, chlapec, který přežil, jde zemřít… Avada kedavra!


/Voldemort vítězně přichází na hrad, Hagrid nese Harryho předstírajícího smrt/
GINNY: Koho to Hagrid nese? Kdo je to, Neville?
VOLDEMORT: Harry Potter je mrtvý.
GINNY: Ne, ne!!!
VOLDEMORT: TICHO! Hloupá holko. Harry Potter je mrtvý. Od dnešního dne vložíš svou víru ve mě. (otočí se ke Smrtijedům) Harry Potter je mrtvý. Ché che ché. A nyní je čas, abyste se vyslovili. Předstupte a připojte se… a nebo zemřete… (po přemlouvání jde Draco, Voldemort ho obejme a pak kulhavě předstoupí i Neville.) () Musím říct, že jsem doufal v někoho lepšího. (smích Smrtijedů) Kdo vlastně jsi, mladíku?
NEVILLE: Neville Longbottom. (další salva smíchu)
VOLDEMORT: No, Neville, určitě se pro tebe mezi námi najde místo.
NEVILLE: Chtěl bych něco říct.
VOLDEMORT: Jistě Neville, určitě nás všechny přímo uchvátí, co nám chceš povědět.
NEVILLE: Nevadí, že je Harry mrtvý. Lidé umírají denně. Přátelé. Rodina. Jo, ztratili jsme Harryho, ale je s námi. Tady.

/Harry "bojuje" v Bradavicích s Voldemortem/
HARRY: Tak pojď, Tome. Skončíme stejně, jako jsme začali - společně.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama