Strakonický dudák aneb Hody divých žen

1. června 2016 v 16:41 | turkey |  Povinná četba

Strakonický dudák aneb Hody divých žen

autor: Josef Kajetán Tyl
doba a místo děje: Strakonicko, cizí země - pravděpodobně Turecko; 19. století (doba života Tyla)
námět: pověst o dudákovi, který hrál pod šibenicí
vyzdvižení vlastenectví

charakteristika hlavních postav:
Švanda: talentovaný hudebník, furiant, je tvrdohlavý, naivní, lehkomyslný, hrdý, důvěřivý, hýřivý, aktivní (podnikavý), odvážný. Touží po penězích a podléhá špatným vlivům (Vocilka).
Dorotka: dcera hajného Trnky, kladná - věrná, skromná, hodná, obětavá, chytrá, aktivní, miluje Švandu
Kalafuna: přítel Švandy a Dorotky, nadaný houslista, veselý, flegmatický, spokojený, přátelský, ochotný pomáhat (vztahu Dorotky a Švandy), starostlivý, nezištný
Vocilka: vychytralý, prospěchářský, falešný, výřečný, chce se přiživit na úspěchu Švandy, odrodilec (vše cizí je lepší, používá cizí slova)
Rosava: lesní víla proměněná v polednici, Švandova matka, obětavá, plná mateřské lásky
Zulika: rozmazlená princezna, namyšlená (účelně používá květnatý jazyk, básnické prostředky), všemi pohrdá, krásná; onkání (oslovuje se v 3. os. č. j.)
Alamir: ženich Zuliky a princ, žárlivý, výbušný, sebestředný, na ostatní nebere ohledy
Alenoros: otec Zuliky, pro dceru udělá vše, co chce

stručný děj: Dudák Švanda se - když se doslechne, že ve světě se muzikou vydělávají tisíce - rozhodne opustit okolí Strakonic, aby vydělal nějaké peníze. Jejich nedostatek mu brání ve sňatku s dcerou hajného, který mu právě kvůli nim nechce Dorotkou dát. Ještě před odchodem Švandova matka Rosava, bývalá lesní panna a nyní polednice (kvůli lásce se smrtelníkem) zařídí, aby synovy dudy měly čarovnou moc - lesní panny v nich ukryjí své zpěvy. Díky tomu je Švanda mimořádně úspěšný, avšak své vydělané peníze zase rychle ztrácí. Po několika týdnech se domů stále nevrací, a tak se Dorotka, které otec náhle zemřel, a Švandův kamarád a houslista Kalafuna vydávají do ciziny za ním, přestože má Kalafuna doma děti a ženu Kordulu. Švandu zatím vyhledá vychytralý Čech Vocilka, který chce z jeho peněz profitovat, a nabídne se mu jako sekretář. Sotva ho Švanda přijme, objeví se tam Dorotka s Kalafunou, kterým pomohla Rosava. Švanda je díky svému umění předveden před tamější princeznu Zuliku, která také podlehne zvuku jeho dud a chce si ho hned vzít. Její otec to schválí, ale vůbec se to nelíbí Dorotce a plánovanému ženichovi Zuliky Alamirovi, který všechny kromě Vocilky nechá uvrhnout do vězení. Švandu tam navštíví Rosava a přizná, že je jeho matka. Toto přiznání proti pravidlům z ní učiní divou ženu, přesto vládkyně bytostí Lesana Dorotce a Kalafunovi pomůže z vězení utéct. Švanda to nepotřebuje - jeho dudy ho ven vyvedly za něj. Znovu v Čechách, když už Švanda téměř oplakává Dorotku, se znovu potká s Vocilkou a zůstane s ním. Nakonec se vrací Dorotka i Kalafuna, který ve světě vydělal spoustu peněz. Dorotka však Švandu kvůli tomu, co udělal a dělá (stále hýří), odmítá. Přesto, když se od Rosavy dozví, že mu hrozí nebezpečí (od divých žen) vydá se sama k šibenici. Je totiž svatojánská noc a Vocilka vylákal Švandu k popravišti, aby mu ty kouzelné dudy sebral. Švanda se sám dostává na popraviště, kde čekají divé ženy a duchové, kterým musí hrát. Před smrtí ho naštěstí zachrání Dorotka a Švandovi konečně dochází, co je důležité, a dudy zakleje, čímž nástroj ztrácí svou moc. Vocilka, aniž by o tom měl tušení, nevýjimečné dudy sebere a prchne. Rosavě je díky nezměrné lásce Dorotky odpuštěno a stává se znovu lesní pannou.

hlavní myšlenky:
vyzdvižení vlastenectví (oslava domova - tam je nejlépe)
peníze mohou kazit lidi a vztahy mezi nimi, touha po penězích je nebezpečná (ničí milostný vztah)
kritika odrodilosti (Vocilka užívá a komolí cizí slova)
důraz na stálost citů a lásku

rozdělení díla na části: 3 dějství (jednání)
spojení děje s hlavní postavou: děj je spjat s hlavní postavou, tj. Švandou
vztah autora k dílu: autor stojí nad dílem, nepromlouvá
řazení děje: chronologicky, dějové skoky
způsob uspořádání: drama (báchorka)
poměr mezi řečí autorskou a řečí postav: naprosto převažuje řeč postav <-drama
využití slohových postupů: vyprávěcí, informační, úvahový

slovní zásoba:
skutečné postavy - hovorová a obecná čeština, lidové výrazy (pořekadla), archaismy, historismy
nadpřirozené bytosti - básnické prostředky:
rostlo jako proutí - přirovnání
květina lásky - metafora
utichnou hněvy - personifikace
děj se podle vůle tvé - inverze
nebeská rosa - epiteton ornans
exotické postavy (cizina) - vznešený, květnatý, básnický jazyk
skladba: próza, i verše (lesní panny), věty jednoduché (Švanda, …), souvětí; oznamovací, tázací i rozkazovací věty


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama