Pán ledové zahrady 3

15. dubna 2017 v 9:13 | turkey

Pán ledové zahrady (kniha třetí)

autor: Jaroslaw Grzedowicz
překlad: Robert Pilch
počet stran: 375

Vuko Drakkainen, Grunaldi Poslední slovo, Sylfana, Warfnir a Spalle se plaví na kře - tedy spíše na lodi, která by se během okamžiku mohla stát krou. Tento drakkar z teplého ledu, poháněný magickou silou, vyplul od břehu Ohnivých lidí, ihned jakmile na něj Drakkainen nastoupil, takže posádka neměla ani čas vzít si svá zavazadla. Naštěstí Noční poutník problém s nedostatkem zásob vody a jídla vyřeší - loď, zdá se, je stavěná tak, aby její možnosti objevil jedině pozemšťan. Avšak ani Drakkainen nedokáže ovlivnit směr, kterým drakkar pluje: a tím cílem je pravděpodobně ostrov, na kterém se nachází Ledová zahrada, magický hrad se zahradou, kterým vládne znetvořený Tvůrce ze Země… Jediný Grunaldi z posádky Zahradu viděl na vlastní oči a příliš se na další setkání netěší. Kdysi totiž se svými muži pluli do země Amistrandingů získat zpátky to, co bylo Ohnivým lidem ukradeno, jenže země se kvůli suchu navrátila ke staré bohyni a Ohniví lidé by od nich mnoho nezískali, a tak na popud jednoho styrsmana a jeho peněz připluli do Ledové zahrady. Tam však pro všechny vyjma Grunaldiho jejich cesta skončila - oblouzněni magií se většina přidala k Vulkánovým lidem a ostatní, co byli proti magii imunní, povraždila… Drakkainen na drakkaru kromě záchodu a kajut nachází také ledový trůn, kterým by bylo možné loď řídit - jestliže ho ovšem nezabije…

Jen blázen by se dobrovolně stal otrokem a ještě větší blázen otrokem netvorů Medvědích lidí, kteří si své jméno opravdu zaslouží. Ale vždy existují výjimky: Snop, syn Tesaře, Benkej Hebzagal, Kebiryjec N'dele Aligende a v čele Pilíř, syn Oštěpaře, Nositel osudu, Terkej Tendžaruk - vládce Tygřího trůnu, Plamenná standarta, Pán světa a První jezdec. Tato čtveřice se v pohledu Medvědích lidí stane zbožím, stejným jako je sůl, i když sůl je vlastně drahocennější a vzácnější než otroci. Jsou nejemným způsobem (obsahujícím tlačení nesnesitelně těžkého vozíku s dalším zbožím) odvedeni do pevnosti, kde zjišťují, že Medvědí lidé jsou ve skutečnosti lidé - medvědy z nich dělá chytře nošená kožešina - přestože se mnohdy chovají spíše jako zvířata. Na trzích přátele postupně jako otroky kupují: N'Dele zůstává na místě, aby svému pánovi Njorvinovi vydělal na bitkách peníze; osud Snopa je Pilíři skryt, neboť jeho samotného společně s Benkejem prodají otřesné ženštině jménem Smildrun Třpytící se rosou, jejímž otrokem je fanatický Amitrajec věřící v Podzemní Matku Udulaj Hyrkadal, který se chová, jako by ani otrokem nebyl…

Ulf Nitj'sefni ledové posezení - sice trochu zmrzlý - přežije a zjišťuje, že opravdu na trůně dokáže drakkar ovládat. Ledový koráb hned navede do přístavu Zmijího Hrdla, odkud zamíří v příslibu informací za Uzeným Ullem, v hostinci se však vše zvrtne - Vuko a Grunanldi jsou zajati jižanským mágem Šarlatem a Sylfana s Warfnirem Hady, jež se zabydleli ve zničeném dvorci Spáleného pláště. Vuko s pomocí Čítač a zbytku síly z obětišť sebe, přátele i rodinu Uzeného Ulleho (Šarlat ji kvůli Drakkainenovi dlouhou dobu věznil v jejich vlastním domě; chce jej totiž nějaká žena) vysvobodí, přesto sám Ulle umírá.

Pilíř s Benkejem jsou odvedeni na dvorec, kde tvrdou rukou vládne právě Smildrun Třpytící se rosou. Otroci zastávají těžkou práci, dostávají málo jídla, a pokud se pokusí utéct a nechají se dopadnout, čeká je něco strašlivého. Takovým odstrašujícím příkladem se i pro Terkeje stávají Snakaldi Srdečná ruka a Haralf z Gryfích lidí, které po dopadení potká nejen smrt, ale předtím ještě strašné mučení. Pilíř poté ztratí všechny naděje na útěk a každý den pouze jako hloupý poslušný otrok plní, co mu Medvědí lidé nařídí, a až Benkej v něm znovu probudí hada. Ten ale prozatím musí vyčkat, poněvadž je nyní v této zemi zima - ve volné přírodě by umrzli. Pilíř pozoruje, učí se jazyk, a dokonce si získá pozornost Smildrun. S Benkejem jí totiž přivedli stádo divokých koní, zahnaných sem chladnou mlhou, a pak zachránili jejího rozmazleného milovaného syna Smigralda, na kterém se splašil hřebec. Pozornost věnovaná někomu od Třpytící se rosou sice nikdy neznamená nic dobrého - v tomto případě bití a milování - Terkej to však využije a při vzpomínkách na Aiinu účelně občas Smildrun dá něco, co jí nikdo jiný nedá. A Smildrun se začne časem svěřovat jenom jemu (i když ho zřejmě považuje za takového domácího mazlíčka), aniž ví, že proti ní její "myšáček" spřádá plány: Gryfím lidem vypověděl osud Harulfa. Nakonec Pilíře pověří úkolem nosit tajně jídlo do věže. Tohimon tam nejdříve nikoho nezahlédne, avšak v pozdější době - ironicky díky Udulajově pokusu se otroka zbavit - se před Pilířem objeví živá mrtvola, která se mu představí jako Kalgard Kráčející s ohněm, styrsman tohoto dvorce. Právoplatný císař Amitraje-otrok se od něj dozvídá, že jídlo, které mu nosí, je otrávené - napuštěné bylinkami - ale posledně mu přinesl čisté (Udulajův pes mu to připravené sežral); to, že Smildrun ho sama po návratu z výpravy do Amitraje (kde byl svědkem převratu) ve věži uvěznila, aby dál mohla vládnout, přesto ji prý ve skutečnosti ovlivňují Amitrajci v čele s jakýmsi Šarlatem a mezi nimiž je také Udulaj, což podle Kalgarda není obyčejný otrok… Zima pomalu končí, sníh roztaje a tohimon klanu Vahadla s Benkejem plánuje útěk obsahující také osvobození Kráčejícího s ohněm, který díky jídlu, co mu Pilíř vyměňuje, sílí. Ten jim ale musí přísahat, že je poté nechá volně odejít. Jenže pečlivě naplánovaný plán na útěk zmaří příjezd kupců-bojovníků z Gryfích lidí, kteří přišli pomstít Harulfa. Terkej i Benkej se před Gryfími i zdejšími lidmi schovají ve věži - styrsmana ještě pustit nestihli - avšak Třpytící se rosou, vlastně spíš potem, se s klíčem do věže dostane. Po velkém boji ji nakonec zabije její manžel a její hlava - oddělená od těla - boje ukončí. A Pilíř, syn Oštěpaře, a Benkej jsou tak konečně volní…

Ledový drakkar si bouří nebouří sebevědomě razí cestu k Ledové zahradě, možná sledovaný Šarlatem - kdo jiný, jestli pluje daleko za lodí opravdu loďka, by je v kocábce sledoval přes moře? Drakkar s neustále se zvyšující rychlostí nakonec Ohnivé lidi i Vuka Drakkainena skutečně doveze do přístavu Vulkánových lidí v Ledové zahradě. Už tam na ně čekají ozbrojenci pod vedením člověka-mutanta (oči má z ledu a na hlavě ledové výrůstky), ale Drakkainen dilema (složíme zbraně, až ukážeš tvář; ukážu se, až složíte zbraně) "diplomaticky" vyřeší pomocí ledového škorpiona vlastní výroby. Vuko zjišťuje, že pánem Ledové zahrady je Nor Olaf Fjollsfinn, člen výzkumné stanice Midgaard II. Ten, ujištěný, že není van Dyken ani nikdo jiný z výpravy, je ubytuje ve svém ledovém hradě, který vznikl vhozením magického semena s myšlenkou na hrad do sopky a použití činitele 'M,' jak Fjollsfinn říká magické látce z obětišť. Noční poutník se od Olafa konečně dozvídá, co se ve stanici stalo: po objevení činitele M a pokusech s jeho možnostmi se stanice rozdělila na dvě frakce - on, Duval a další dva, které našel Drakkainen na stanici mrtvé, proti van Dykenovi, Ulrike Freihoff a Passionarie Callo, kteří zastávali názor využít nově nabytou moc ve vlastní prospěch. Duval s Fjollsfinnem chtěli poslat SOS zprávu, jenže ten den je van Dyken napadl, Nora uvěznil do ledu po tom, co mu nechal vybuchnout oči, ale Fjollsfinn po nějaké době v nepříjemně těsné blízkosti ledu začal této pevné struktuře H2O rozumět, a proto se dokázal osvobodit a z ledu si stvořit oči nové … I přes Vukovo varování Fjollsfinn váhá s pomocí porazit van Dykena, připadá si totiž v Ledové zahradě v bezpečí. Tento falešný pocit mají i tamější obyvatelé - jeden z Grunaldiho mužů, co tu tehdy zůstal, ani na odchod nepomýšlí.

Benkej s Pilířem se konečně blíží ke svému cíli, moři na severu, avšak nešťastná náhoda v podobě výběru stezky jim cíl velmi oddálí: dostávají se do údolí v moci Pěvkyně, Naší paní bolestné. Přestože z něj chtějí hned odejít, což vůbec není divné - na rozdíl od tamějších obyvatel, kteří jsou zmutovaní se zvířaty, neustále smutní, ke všemu letargičtí - nepodaří se jim to. Naučí se tam modlitbu pro Bolestnou paní, která prý spí ve věži a pláče nad světem a nesnese jakékoli násilí, v neznámé jazyk lámající řeči (pozn. pro pozemšťany - je to španělština; Porque te vas) a jenom ta ji dokáže uklidnit z rozrušení, stejně jako uspává její netvory-divoké děti. Přesto jsou nuceni ve "vesnici" žít a postupně se také propadají do nezájmu, zajímají je pouze sny Paní bolestné, které se jim také v noci zdají, práce na poli a ta zvláštní melodie. Jednoho dne se však Pilíři zdá jiný sen - o císaři a jeskyni, a ten ho společně s pohledem na padající hvězdu úplně probudí. S Benkejem se znovu pokouší údolí opustit a tentokrát si tohimon věří. Bojuje proti ospalé vůli Tvůrkyně a nakonec se dostává do jeskyně ze snu. Avšak tam naleznou hlasy ve tmě vyslovující "Callo" a obrovského hada. Benkej kvůli jeho odlákání zůstává v údolí - z rukou Tvůrkyně se osvobozuje pouze Pilíř, který se dostává zpět do svěžího letního světa. Jemu samotnému se podaří dojít až na břeh moře, kde se nechává najmout do nějaké lodě jako veslař, aniž ví, že loď nemíří k ústí, nýbrž do Ledové zahrady…

Vuko Drakkainen někoho hledá v Kavernách, takové cizinecké čtvrti ve Fjollsfinnově městě, kvůli zvláštnímu pudu, ale tím někým není Šarlat a ani nikdo jiný, kdo Olafovy mutanty (zahrada je nepřijala) štve proti němu. Náhle tam zaslechne něco, co se do Kavern vůbec nehodí. Vlastně se to nehodí ani do Ledové zahrady, na moře, Pobřeží plachet…vlastně to vůbec nepatří na tuhle planetu - španělská písnička. A tak se konečně zde, po mnoha ušlých krocích a promarněných obětech, v Ledové zahradě, setkává mutanty právě obtěžovaný Nositel osudu, který se dlouhou dobu nedobrovolně pohyboval na ostrově, s Drakkainenem - osobou, kterou hledal a jež spadla s hvězdou (to jeho tehdy v létě v údolí Naší paní bolestné viděl padat z nebe). Díky Pilířově vyprávění Nočnímu poutníkovi dochází, kde má hledat dva zbývající přeživší členy výzkumné stanice: Passionaria Callo se kvůli nějakému traumatu uzavřela v údolí a Ulrike Freihoff si zase nárokuje Amitraj… Po nezbytných přípravách se Ohniví lidé, Drakkainen a Olafovi zabijáci z Bratří stromu se speciálními krystaly schopnými nasát do sebe činitel M a speciální nádobou vytvořenou též Fjollsfinnem, ve které by měla dál spát, vydávají do údolí, kam je zavede Pilíř. Drakkainenovi se šílenou pozemšťanku podaří (což mimo jiné obsahuje zabití hada a nošení falešné koruny) uspat mrtvou vodou - hned poté je magická moc údolí zlomena, divoké děti zmizí, ale bývalý faun Benkej se stále nemůže vzpamatovat - a vložit do nádoby. Po vysátí veškeré magické látky se vrací zpět jeskyní, jenže nahoře už na ně čekají Hadi, kteří také přišli Callo "navštívit." Zajmou Pilíře a mezitím se na druhé straně jeskyně objeví had - Passionaria Callo se probudila…