Křest svatého Vladimíra

1. října 2018 v 7:10 | turkey |  Povinná četba

Křest svatého Vladimíra

autor: Karel Havlíček Borovský
doba a místo děje: Kyjev (carské Rusko) - palác, chata Peruna, Řím (sídlo papeže); doba není určena X car Vladimír zavedl v ruských zemích křesťanství v 10. století, aktualizace do doby Havlíčka (Bachův absolutismus)
námět: vychází z historického Nestorova letopisu ruského (kronika z 11/12. století o dějinách ruského státu) - o přijetí křesťanství knížetem Vladimírem na Kyjevské Rusi
život obyčejných Rusů, ruská státní a církevní moc, absolutistická moc a ovlivnění panovníka

charakteristika hlavních postav:
Vladimír: ruský car, krutý vládce, namyšlený, nadutý, utlačuje lid, vše musí být podle něj - jinak trest, milovník žen
Perun: pohanský bůh /slovanský - bůh bouře, hromu a blesku/, ale žije obyčejný život (má ráznou ženu a děti, chudý - musí si přivydělávat doučováním fyziky, dostává od selek zbytky), tvrdohlavý, nebojácný, "neskáče" podle cara - a za to zaplatí životem, upřímný, dobrotivý, horkokrevný, čestný, přímý

stručný děj: Car Vladimír posílá drába za bohem Perunem, aby mu vzkázal, že mu má na jeho svátek zahřmít místo kanonády. Perun si stěžuje na malý plat, těžkou práci a vulgárně odmítne. Car na něj proto pošle policajty, kteří ho vlečou do vězení. Je zatčen, ale není důvod k odsouzení - nemají totiž zákony vztahující se k bohům - , odsoudí ho tedy vojenský soud (nepotřebuje důvod) za urážku cara. Perun je spolu s novinářem, který psal proti víře, vystaven potupnému trestu - bude pro výstrahu vlečen ulicemi na koňském ocase a utopen v Dněpru. (Havlíček radí, aby se občané nevzpírali absolutismu). Smrtí Peruna se nic nezměnilo, jedinou pro církev nehodící se změnou je, že sedláci využívají situace a odmítají platit desátky a modlit se, když není bůh (bez boha, bez kázně). Církev chudne a požaduje po carovi, aby jí opatřil nového boha - nezáleží koho, hlavně že nějakého, jen kvůli neposlušnosti sedláků. Probíhá rada ministrů, každý navrhuje boha, který se hodí k jeho postu, a neshodnou se. Kamarilla, milenky cara a jejich matky, si carovi stěžují, ten to nemůže vydržet a poradí se se slouhou Matesem. Ten nechá vypsat konkurz do novin na nového boha. Zpráva se dostane k papežovi do Vatikánu a ten pošle jezovity do Ruska. Jezovité na cestě zpívají marš, jsou bezcharakterní, chtějí pouze moc a majetek, těší se do Rus - doma jim už nikdo nevěří. Nakonec se koná konkurs, boj mezi jednotlivými církvemi, každá se vychvaluje.

hlavní myšlenky:
zesměšnění a kritika absolutismu (nepřímo vyjádřena proti Bachovskému absolutismu v Rakousku-Uhersku)
kritika církve, které nejde o víru, ale majetek, kritika soudu - byrokracie, policie

rozdělení díla na části: 10 zpěvů (pravděpodobně nedokončeno)
způsob uspořádání: rozsáhlá epická satirická veršovaná skladba
vztah autora k dílu: er-forma i ich-forma (v 4. a 7. zpěvu)

jazyk: spisovný i nespisovný, hovorové (ukazovací zájmena) a lidové výrazy, vulgarismy, nepřímá básnická pojmenování - skrytí obsahu proti abs. režimu (ironie, sarkasmus, alegorie), archaismy, historismy, kladně i záporně zabarvená slova, zkomoleniny

zvuková stránka:rým přerývaný ABCB - sloka o 4 verších X výjimka 9. zpěv - AABB o 2 verších (makarónský verš=spojení dvou jazyků dohromady, v tomto případě latina + čeština)