Pán ledové zahrady 4

17. května 2017 v 22:05 | turkey

Pán ledové zahrady (kniha čtvrtá)

autor: Jaroslaw Grzedowicz
překlad: Robert Pilch
počet stran: 553

Na Noční poutníky, jak si Drakkainenem vycvičená jednotka k jeho "obrovské" radosti říká, zezadu útočí had a zepředu Hadi. Útočníci kromě jména mají společný také cíl - všichni chtějí Passionariu Callo, která je stále uvězněná v sarkofágu. Přesto se Vukovi z bezvýchodné situace podaří dostat - nechá hada ukořistit nádobu s Tvůrkyní, ten se s ní vymrští ven, přímo na Hady, kde rozpoutá peklo a van Dykenovým poskokům nepomůže ani jejich jméno. Na Callo nakonec mrtvá voda začíná působit, usíná a had mizí. Pomyslnou magickou štafetu přebírá mág Hadů, který stvoří sněhovou vánici, díky které se jim - i s Passionarií a Pilířem - podaří nepozorovaně zmizet a nechat za sebou mrtvé nepřátele a také vážně zraněnou Sylfanu. Zatímco někteří Bratři stromu odváží zraněné na čekající loď, Ulf s přáteli Hady pronásleduje. Ti mezitím vypálili jakousi vesnici a obyvatele zřejmě vzali nepochopitelně do zajetí. Drakkainenův postup zdrží bojovníci Krkavčího lidu v čele se styrsmanem Kungsbjarnem Plačícím led, kteří si myslí, že Hadi míří na Hladovou horu, obývanou mnichy - Šeptajícími do Stínů - a zajatci jsou jejich oběti a navíc jistě už nyní ztracení: ten, kdo se dostane k Hladové hoře, se prý už nikdy nevrátí… Přesto Nočním poutníkům ukážou zkratku, která je k Hladové hoře dovede…

Pilíř útok přežil a společně s tamějšími zajatými obyvateli je spoutaný doveden k Hladové hoře, které se ostatní zajatci očividně bojí. Velitel Hadů, Tvůrce, chce po Šeptajících do Stínů nějakého červa, ale za to musí nakrmit Horu. Lidmi. Teď už je jasné, proč vesničany brali s sebou - jako oběť/oběd. Všechny postupně hodí do obrovského ozubeného chřtánu až na Pilíře, kterého Tvůrce chce vzít za mistrem. Dovedou ho do jeskyně, kam se najednou připlazí obrovský Červ, kterému Hadi s Pilířem i s Passionarií stále v nádobě napochodují do tlamy. Ale Hadi nemají žádné sebevražedné pudy, Červ je spolkne v celku a začíná se někam plazit. Je to totiž jakási obdoba naší městské hromadné dopravy, kterou Hadi často využívají - není tedy divu, že jsou všude napřed - a která je má dovést za van Dykenem… Zatímco Pilíř přemýšlí, jak se osvobodit, Červ změní směr, což překvapí dokonce i mága. Když nakonec otevře dveře, tedy tlamu, objeví se zase v jeskyni těch podivných mnichů. Vše je vyjasněno, jakmile všechny Hady zneškodní maskovaní Noční poutníci, neboť Šeptající do Stínů poslouchají Drakkainena (ne že by pak ale van Dykenovu žádost na přepravu odmítli). To protože se Ulf snaží o válku Pěvců, která jistě přinese mrtvý sníh, díky němuž se znetvoření Šeptající zrodí znovu… A ačkoli i Ohniví lidé, Bratři stromu a Ulf se předtím málem stali krmením pro Horu (zjevily se před nimi přízraky, které je málem do chřtánu nalákaly), právě na Ulfa halucinace nepůsobily, jak by měly, (neboť není z&nbs;tohoto světa), a přízraky zmizely kvůli tomu, co mniši viděli v jeho hlavě. Šeptající do Stínů je po stezce pustí zpět - Drakkainen tuší, že je ještě bude potřebovat - avšak v táboře naleznou stráže Krkavčího lidu, kteří se "starají" o jejich koně, poněvadž přepokládali, že se průzkumníci už nevrátí. Ačkoli Drakkainen s jeho přáteli jdou nedobrovolně jako hosté na hostinu do Kungsbjarnova dvora, Plačící led si chce ponechat nádobu s Passionarií, kterou považuje za důvod, proč v Hladové hoře přežili, a proto o ni musí bojovat. Vuko proti vysokému Kebyrijci, kterého Pilíř zná a nazývá ho N'Dele…

Drakkainen se chce s tančícím protivníkem, který je bez nefungujících Vukových vymožeností silnější než on, domluvit, jenže N'Dele prý bojuje za svého přítele - když prohraje, styrsman ho nechá zabít. Čítač naštěstí prodlouží Drakkainenův subjektivní čas - vypadá to, jako by ho zastavila - a tak Ulf může přátelům předat instrukce o záchraně Kebyrijcova přítele. N'Dele nakonec padá k zemi a Vuko si bere Kungsbjarna jako zajatce, aby jim zajistil bezpečný odchod, protože Plačící led i přes poutníkovu výhru je odmítl propustit. Díky tomuto živému štítu a ještě několika odstraněným překážkám (proti zpomalení času nic nezmůže nikdo, přestože Drakkainenovi sebere spoustu sil) se jim, Tvůrkyni, N'Delemu i jeho příteli, kterým je Njorvin z Medvědích lidí, podaří uprchnout k lodi, kde už na ně čeká živá Sylfana…

Posádka se i s Benkejem, který je stále úplně netečný a nic s ním nezmůže ani sám Pilíř, vrací do Ledové zahrady. Tam se Drakkainen snaží zjistit co nejvíce informací o chystajícím se povstání Odvržených stromem a dalších obyvatel Zahrady, ovlivněných agenty Freihoffové, Hady, nebo obojími… Noční poutník proto pošle Pilíře a N'Deleho coby špehy, aby se vetřeli k Amitrajcům. Zatím on s Nočními poutníky nalezne Šarlatův úkryt, co vede do kanálu, kde se nachází modlitebna Podzemní Matky.

Pohybem ulicemi Ledové zahrady, kdy zase předstírá někoho jiného, si Pilíř vybavuje jeho první kroky tady. Když ho loď dovezla sem, protože nevěděl, co si počít, pomohl jednomu bohatému obyvateli (vrátil mu peníze, které vzal jakýmsi výrostkům, kteří je však ukradli a kvůli tomu Pilíře poté nenechali na pokoji) a ten mu za to poskytl několik rad. Zabydlel se v hospodě, prací (musel pracovat rukama, poněvadž obor, kterému se jako Kirenenec vyučil, řezbářství, mu to byl k ničemu) si ušetřil dost peněz, ale toulal se bez viditelného cíle. Osud mu ukázal až Krkavčí stín (chtěl za to všechny jeho úspory do posledního), který mu řekl, že před mutanty, kteří ho napadnou, se má bránit tou ukolébavkou z údolí Paní bolestné, a také to, že to, co hledá, je člověk, který spadl s hvězdou…

Pilíř a Aligente jako vinou magie Ledové zahrady slabý Kebyrijec a fanatický amitrajský válečník Ardžuk se úspěšně infiltrují do skupiny uctívající Podzemní Matku podporované Odvrženými stromem, v čele s poutníkem, který je Pilířovi povědomý, a knězem v masce. Aby je uspokojili, bezvýznamně škodí Ledové zahradě - vše konzultují s Ulfem pomocí šifrovaných zpráv - avšak jednou kněz po Ardžukovi žádá, aby pro něj zabil… Naštěstí Drakkainen vše zařídí, tudíž Pilíř nemusí nevinného zabíjet a pouze knězi přinese hlavu jakési mrtvoly proměněné písní bohů. Ten ho odmění nápojem, jenže tohimon pozná až příliš pozdě, že to je mrtvá voda… Probudí se v jeskyni, spoutaný v cele, kněz a poutník, ve kterém pozná Udulaje z dvorce Třpytící se rosou, jeho společně s N'Delem někam odvedou a chtějí po Pilířovi odpovědi, kdo je poslal, a proto N'Deleho mučí. Naštěstí se tam včas objeví pořádně naštvaný Ulf a jeho Noční poutníci, kteří zajmou, popřípadě zabijí vyznavače Podzemní Matky a mutanty. Sám Pilíř zabije Udulaje a kněz v masce, kterým není nikdo jiný než Šarlat, je odveden na hrad, zatímco městem prochází honosná přehlídka zajatců a jejich zbraní, která má povzbudit obyvatele Ledové zahrady.

Passionaria Callo se probudí, takže teď jsou na hradě dva probuzení šílení Tvůrci - zatímco Španělka je zavřená v komoře, která by z ní měla vysát zbytek magického činitele, ale nefunguje, Šarlat je podroben výslechu. Ale poněvadž Drakkainen pochopí, že z něj po dobrém ani po zlém nic nedostane, obětuje pro něj poslední zrno ze Země (viz Jadran) a zavře ho ve "ždímačce" - Fjollsfinnem vytvořenou místnosti, která zobrazuje vězňovy největší děsy. Zrno i místnost zapůsobí a z Šarlata se stává Ulfovi poslušný panáček, který si ovšem pamatuje všechno, co se stalo, a ještě k tomu umí anglicky. Mág přiznává, že ho poslala Nahel Ifria, aby našel a zabil Tvůrce z poza Moře hvězd, neboť ona se tam vrátit nechce. Šarlat spolupracoval s Hadem Koňským potem - měli stejný cíl - a Drakkainen ho za ním pošle, aby mu předal zprávu, že si Aaken musí pospíšit, vždyť na hradě jsou hned tři Tvůrci, kteří sbírají síly… Mezitím co se Ledová zahrada připravuje na boj a na Vukem plánovanou evakuaci Ohnivých lidí z Pobřeží plachet, Drakkainen sám vyzkouší další z&nbs;Norových vychytávek, obří masku, díky které může během chvíle abstraktně překonat moře, aniž by fyzicky opustil Ledovou zahradu. Během svých průzkumů zjišťuje, že Hadi v zemi zapálí, na co přijdou (kvůli Ulfovu varování odolává jedině Zmijí Hrdlo) včetně Ohnivého dvora… Naštěstí jim dochází, že Ohniví lidé odešli do Spáleného doupěte, skrýše v horách, a Drakkainen je - po cestě narazí na Aakenovy draky-vyverny tvořené elektřinou - tam všechny najde v pořádku v čele s Atleifem, kterému předá informace o evakuaci.

Pilíř tráví čas střídavě cvičením v boji a snahou uzdravit Benkeje, jehož stav se nezlepšil ani pokusy Fjollsfinna a Ulfa, vždyť nereaguje ani na krásné děvky. Až N'Dele přijde na to, co Benkejovi je: má uzamčenou duši a i přestože tím poruší přísahu, provede rituál, který vyřeší jak Benkejovu netečnost, tak neschopnost vysát z Callo moc. To Benkej byl k její moci jakési přístupové heslo a po Kebyrijcových pokynech se Benkej probudí a z Passionarie konečně vyprchá činitel M. Na Drakkainenův rozkaz se Pilíř s Bratry stromu, Šarlatem - má něco vyřídit Freihoffové - N'Delem a konečně zdravým Benkejem vydává přivést do Zahrady Kirenence, kteří se před vojáky schovávají v poušti. Na cestě přes Zemi krkavců k Hladové hoře (ano, do Amitraje je má dostat Červ) je zajmou přeživší Krkavčí lidé (podle nich Plačící led se do dvora nikdy nevrátil, na jaře je Hadi vypálili), ale ze smůly se stává štěstí, když tohimon zjišťuje, že velitelem tohoto "odboje" je Snop, syn Tesaře. Minulé jaro utekl z Medvědí země, sledoval stopy, které za sebou nechával Aligente s Njorvinem, a nakonec skončil ve dvorci Kungsbjarna, který už byl ovšem mrtvý, a pak na ně zaútočili Hadi a Snop odvedl některé pryč. Předává velení člověku, který nechtěl zajatce zabít, a sám pokračuje s Pilířem. Po nakrmení Hory se opravdu dostávají do pouště Nahel Zym a už bez Šarlata dorazí i do skrýše Kirenenců. Tam stále velí Knot, avšak Pilířova dívka jeho srdce, Voda, dcera Tkadleny, prý odplula už kdysi na lodi někam do bezpečí… Na zpáteční cestě na ně zaútočí amitrajské vojsko, ale kvůli Pilířovu vedení vojáky rozpráší a v pořádku se dostávají do země Plachtařů, kde už na ně čekají lodě, co je odvezou do Ledové zahrady, jejich nového domova…

Kromě Kirenenců, kteří se zabydlí v nové čtvrti Kirenohara, i Drakkainenovi se podaří bez větších potíží díky chladné mlze jeho plán a na pronajaté lodi nalodí všechny Ohnivé lidi i s dobytkem. Kirenenci, Plachtaři, Bratři stromu, Ohniví lidé a dva pořádně naštvaní pozemšťané proti obléhací flotile Hadů. Fjollsifinn s Ulfem se na obléhání připravil dobře, přesto město každý den utrpí kvůli lodím Hadů ztrátu - velké město strefíte jistě i z kymácející paluby a navíc pokud máte v zásobě Tvůrce, který vám za jediné mrknutí oka nechá vybouchnout ohnivou loď, není to zrovna lehké proti vám bojovat. A mnohem horší to začne být, když dorazí amitrajská flotila s Nahel Ifií… Freihoffová a van Dyken vypustí to nejlepší, co mají: blesky, vyverny, ohnivé koule a také zabijácké "zombíky," které pro smrti ovládají Pěvci… Tři takoví Kebyrijci je pronásledují do města a jejich úkolem je zabít N'Deleho, a proto se na ně Kebyrijec vrhne a obětuje se…

Drakkainen ví, že tohle peklo musí ukončit, bojuje s Fjosfinnem proti nim na dálku na věži, na věži, kterou svými těly před bolest necítícími zombiemi chrání pouze Pilíř a jeho ohniví přátelé. Zatímco bojují bitvu, kterou nemůžou vyhrát (Warfnir umírá), najednou se Zahrada otřese v základech, mrtví znehybní, amitrajské lodě přestanou útočit. A když se jdou podívat na věž, Ulf tam není a je jasné, že král Hadů, Nahel Ifria, mistr Fjollsfinn a i Ulf Nitj'sefni, Noční poutník, zmizeli. A najednou začne, uprostřed léta, padat sníh…

Drakkainen nezemřel. Ocitl se na pláži na jakémsi ostrově. A není tam sám - na ostrově jsou další čtyři lidé a lidmi myslím opravdu homo sapiens sapiens. Vukovi dochází, že odpálení zásob magického činitele Freihoffové, van Dykena a Ledové zahrady přeneslo všech pět Tvůrců ze Země na jiné místo na Midgaardu. Každý má u sebe jen jednu drahocennou věc, která jim může pomoci v souboji, ale osud zřejmě moc nepřeje Drakkainenovi s Norem - zatímco van Dyken má nové smrtelně přesně zaměřovací Kopí hlupáků a Freihoffová bičík s jedem z chorošníku, Vukoovi zůstala sušená švestku s troškou činitele M a Fjollsfinnovi rampouch. Král Hadů a Nahel Ifria zaútočí první a to se jim vymstí: místo aby zemřeli Drakkainen a "ledový král," na zemi leží mrtvý van Dyken s vlastním kopím ve vlastním těle a vedle něj Freihoffová, zneškodněná ultrarychlou švestkovou peckou… Poté se na Ostrově smrti objevuje Krkavčí stín, který Ulfovi vysvětluje, proč jsou si Midgaarďané a pozemšťané přes obrovskou vzdálenost podobní: kdysi existoval starý svět s&nbs;jinými těly, kde každý mohl tvořit (ty věci z obětišť jsou zbytky právě po starém světě), a ten svět samozřejmě postupně zanikal. Proto obyvatelé Midgaardu - jsou to kříženci těch starobylých bytostí jako je Krkavčí stín a pozemšťanů - dostali krev těch mladších ze Země. Drakkainen se od Krkavčího stína k jeho "veliké" radosti dozvídá, jak se tehdy, když ho van Dyken zaklel, dostal ze stromu - zemřel a dostal nové tělo… Než Drakkainen usne, Krkavčí stín ještě přizná, že mrtvému sněhu nešlo zabránit, ale je alespoň modifikovaný.

Passionaria Callo, Fjollsfinn a Vuko Drakkainen se probudí v Ledové zahradě, lidé jsou sice ovlivnění padajícím sněhem, který zničil všechno nenormální, většinu událostí si však pamatují včetně útržků z bitvy. Na Drakkainena a Tvůrce si většina nepamatuje, zato Pilíř, Ohniví lidé v čele s již truchlící Sylfanou jsou z opětovného shledání nadšení… Protože činitel M zmizel, zničené části Ledové Zahrady se musí opravit ručně. Jednoho dne mistr Fjolsfinn bez zjevného důvodu mizí a Zahradu přenechává Ulfovi. Ten už více nechce odkládat problém s Passionarií, odvede ji ke stanici a vyšle pozemské lodi signál, aby ji samotnou odvezli (má říct, že nikdo jiný nepřežil). Loď opravdu přistane, ale kromě vyšinuté Španělky chytí i Drakkainena. Ani Sylfana jedoucí na Jadranovi, který po bitvě s Tvůrci ztratil schopnost angličtiny a stal se z něj "obyčejný" kůň, nedokáže vesmírnou loď odvádějící její lásku zastavit… Pilíř, který o události a Tygří trůn v Amitraji už nemá zájem (lidé po smrti Nahel Ifrii proti Rudým věžím povstali), se stává pánem Ledové zahrady, která se stala Kirenencům novým domovem. A i těm Kirenencům, kteří kdysi Knotův tábor opustili na lodi. Ta loď nyní připlula i s chlapečkem, který se Pilíři představí jako Brus, syn Řezbáře z klanu Vahadla, a jeho matkou, na kterou Pilíř už dlouho čekal… Ačkoli Ohniví lidé se vrátili domů na Pobřeží plachet a jejich cesty se rozdělily, všichni Noční poutníci pořád doufají, že jednou znovu spadne hvězda…

Kdesi na modré planetě, v africkém státě Kamerun, za Ledovcem přichází jakýsi černoch, který ve skutečnosti není černoch a už vůbec ne normální černoch. Je to Vuko Drakkainen, který utekl těm, kteří mu v hlavě spálili čítač s malým č a chtěli ho zkoumat a najít v něm onen magický činitel M. Před světem, ze kterého by nejraději odletěl pryč, pryč za Sylfanou, neschovává jenom sebe, ale také zvláštní pozůstatky ze světa Midgaardu. Jak jinak by se mu mohla sklenice sama naplnit jenom pomocí finských slov, že pimppi?